Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1137/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele C. L., zastoupeného JUDr. Jindřichem Pelouchem, advokátem, sídlem Seydlovo nám. 30/6, Beroun, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2019 č. j. -417, za účasti Krajského soudu v Praze, a Z. G., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen " "), neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle a násl. d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ústavní stížnosti přiložených, se podává, že Okresní soud v Berouně (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 4. 1. 2019 č. j. -383 zavázal odsouzeného k náhradě nákladů vzniklých stěžovateli jako poškozenému (kdy odsouzený usmrtil při dopravní nehodě manželku stěžovatele a matku jejich dětí) přibráním zmocněnce JUDr. Jindřicha Peloucha ve výši 108 472 Kč.

3. Ke stížnosti odsouzeného podle § 141 a násl. trestního řádu zrušil usnesení okresního soudu a znovu rozhodl tak, že odsouzený je povinen nahradit stěžovateli náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy, tedy náklady vzniklé přibráním zmocněnce, a to v celkové výši 55 280 Kč. přitom vyšel ze zjištění, že zmocněnec v daném řízení zastupoval tři poškozené a náhradu a odměnu podle advokátního tarifu je tak nutné snížit, a to v tom rozsahu, že některými úkony zastoupil všechny tři poškozené zároveň, jakož i snížením sazby mimosmluvní odměny.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel se snížením náhrady nákladů a odměny nesouhlasí. Vysvětluje zejména, proč takový postup považuje za rozporný s dosavadní rozhodovací praxí obecných soudů, jakož i se zněním advokátního tarifu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz níže), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by proto byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.

8. Z odůvodnění napadeného usnesení je patrné, že při posuzování účelnosti nákladů vynaložených stěžovatelem jako poškozeným v trestním řízení zastoupeným zmocněncem postupoval přiměřeně a dostatečně konkrétně a pečlivě svoje závěry specifikoval. Dospěl-li proto k závěru, že zmocněncem účtované úkony a nárokovaná odměna i náklady vykazují v řízení taková specifika, na základě kterých není možné postupovat podle obvyklých pravidel při účtování odměn advokátů, nelze takovému závěru z ústavněprávního hlediska nic podstatného vytknout, včetně snížení vypočtené náhrady nákladů a "zastropování" výše odměny za jeden úkon.

9. Nadto dle názoru Ústavního soudu přitom pro věc relevantní ustanovení advokátního tarifu za určitých okolností nevylučují výklad zvolený , tedy ten, který se mu jevil s ohledem na konkrétní okolnosti případu jako rozumnější a spravedlivější a tuto svoji úvahu - a to je stěžejní - rovněž dostatečně zdůvodnil; výslovně navíc postupoval v intencích na věc dopadající judikatury Ústavního soudu [srov. k tomu odkazované usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 5. 2018 a usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 5. 2018 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na htpp://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud - který není povolán k výkladu podústavního práva (zde dokonce i práva podzákonného) a ani k jeho sjednocování - proto uzavírá, že za situace, kdy soud zvolil ze dvou možných výkladů jeden, který není zjevně nelogický, nespravedlivý či jinak excesivní, nevidí žádný rozumný důvod tento jeho závěr z hlediska ochrany ústavnosti jakkoliv zpochybňovat.

10. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli zaručená ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu