Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1228/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. Yvetty Hamerníkové, zastoupené JUDr. Vladimírem Feltem, advokátem se sídlem v Praze 8, Urxova 458/8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2019, č. j. -42, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejších účastníků 1) Ing. Miloslava Steiera a 2) Marie Steierové, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 12. 4. 2019 ústavní stížnost, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým nebylo vyhověno jejímu návrhu na delegaci vhodnou v rámci řízení o žalobě na zrušení spoluvlastnictví. Podle stěžovatelky jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d; společně s ústavní stížnosti podala stěžovatelka návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, a přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány (pokud je právní řád vůbec předvídá; srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012

sp. zn.

dostupné na adrese https://nalus.usoud.cz). I když z tohoto pravidla připouští Ústavní soud výjimky, činí tak, jsou-li současně splněny dvě podmínky. Jednak musí být takové rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod. Dále je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, expressis verbis, aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím, včetně ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím) efektivně uplatněna.

Ústavní soud shledal, že v projednávané věci není splněna už první z uvedených podmínek. Stěžovatelka rozporuje rozhodnutí soudu o návrhu na delegaci vhodnou, což je mimořádný procesní nástroj prolamující obecnou zásadu zákonného soudce. Z textu stížnosti ani z jiných hledisek však nevyplývá, že by napadené usnesení do některého z ústavně zaručených práv zasahovalo, natož aby se jednalo o zásah citelný, který by mohl být napraven pouze cestou ústavní stížnosti. Lze si spíše představit, že by došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce, pokud by soud návrhu na delegaci vyhověl. V projednávané věci však soud neshledal, že by stěžovatelkou uvedené argumenty představovaly důvody pro delegaci.

Nad rámec posouzení přípustnosti Ústavní soud uvádí, že probíhá-li soudní řízení podle základních procesních pravidel stanovených zákonem (tedy aniž by soudy aplikovaly některou z procesních výjimek určených pro mimořádné situace), jen zcela výjimečně může tento stav odporovat některému z ústavně zaručených práv či svobod.

Na základě výše uvedených důvodů byla stížnost Ústavním soudem podle ve spojení s mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Domáhá-li se stěžovatelka odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle , byl by takový postup možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal k meritornímu přezkumu; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit [viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995

sp. zn.

(U 2/3 SbNU 313)]; pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj