Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 958/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Synergent s. r. o., se sídlem Skuteckého 1705/3a, Praha 6, zastoupené advokátem Mgr. Filipem Petrášem, se sídlem 2. května 7134, Zlín, proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 12. 2018, č. j. -75, za účasti Okresního soudu v Uherském Hradišti jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen " "), neboť má za to, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného d (dále jen " "), a tím i k porušení y.

2. V řízení, které předcházelo podání nyní projednávané ústavní stížnosti, napadeným rozsudkem rozhodl ve věci stěžovatelky jako žalobkyně proti žalované společnosti RAMET a. s. (dále jen "žalovaná") tak, že žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 6 038 Kč s příslušenstvím, byla v plném rozsahu zamítnuta (výrok I.). rovněž rozhodl o tom, že stěžovatelka je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 23 657,40 Kč (výrok II.). S ohledem na výši peněžitého plnění, které bylo předmětem žalobního návrhu, nebylo odvolání proti rozhodnutí okresního soudu přípustné.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že pokud uložil stěžovatelce povinnost k úhradě nákladů řízení žalované, je třeba se zabývat účelností takto vynaložených nákladů v souladu s dikcí ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Žalovaná sama se sídlem v Kunovicích, kdy místně příslušným pro projednání věci byl právě v Uherském Hradišti, si zvolila právního zástupce se sídlem v Praze. Volbu právního zástupce, sídlícího skoro 300 km od sídla žalované a od příslušného soudu, s níž je spojeno extrémní navýšení výše cestovních výdajů a náhrad za promeškaný čas, je nutno v tomto případě označit za nepřiměřenou, protože nebyly naplněny předpoklady pro zvláštní volbu právního zástupce spočívající např. v mimořádném charakteru projednávané věci a její složitosti. Právo žalované na svobodnou volbu podle y nelze chápat jako neomezené a je třeba při něm dbát o zákazu zneužití práva na úkor jiné osoby.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh dle ustanovení .

5. Z pohledu posouzení námitek stěžovatelky je nutno především uvést, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí v tzv. bagatelní částce. Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo (např. usnesení ze dne 29. 4. 2002,

sp. zn.

; ze dne 25. 8. 2004,

sp. zn.

; ze dne 18. 1. 2006,

sp. zn.

; ze dne 4. 4. 2007,

sp. zn.

; ze dne 8. 4. 2008,

sp. zn.

; veškerá judikatura zdejšího soudu dostupná z: http://nalus.usoud.cz), že v takových případech, s výjimkou extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Co do oněch extrémních situací se jedná zejména o případy, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily, nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nálezy ze dne 19. 3. 2009,

sp. zn.

; ze dne 17. 3. 2009,

sp. zn.

; usnesení ze dne 11. 3. 2010,

sp. zn.

nebo nález ze dne 15. 2. 2012,

sp. zn.

a contrario).

6. Dále platí, že Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například zjistí-li, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo bylo-li porušeno jiné základní právo, případně byl dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry.

7. Pokud tedy Ústavní soud posoudil individuálně a v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv stěžovatelky důvody, pro které by bylo nezbytné zrušení napadeného rozhodnutí v bagatelní výši v otázce nákladů řízení, dospěl k závěru, že v daném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele ve shora uvedeném smyslu, které by teprve odůvodňovaly kasační zásah Ústavního soudu. Jak se totiž podává z obsahu napadeného rozhodnutí i (velice stručné a argumentačně značně povrchní) ústavní stížnosti, svoje závěry dostatečně podrobně a přesvědčivě odůvodnil.

8. Závěrem lze proto stručně uvést, že námitka stran úhrady nákladů řízení, kdy stěžovatelka namítá, že náklady žalované, které má nyní stěžovatelka hradit, nebyly účelně vynaložené, je neopodstatněná, jelikož svojí podstatou popírá základní právo podle y, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy. Tento nárok přitom není teritoriálně limitován. Ostatně žalovaná na sebe sama brala riziko, že v případě neúspěchu ve věci bude náklady právního zastoupení hradit sama. Jak navíc trefně poznamenal v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 16), stěžovatelka si poněkud protiřečí, jelikož na straně jedné polemizuje s tím, že se žalovaná nechala zastoupit advokátem z Prahy, byť má sídlo v Kunovicích, přičemž však sama má sídlo v Praze a zastupoval ji advokát ze Zlína.

9. Z výše nastíněných důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2019

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu