Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 940/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Radomíra Durďáka, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem se sídlem Slavíčkova 827/1a, 638 00 Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2018, č. j. , a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2018, č. j. -54, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 18. 3. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel je společníkem obchodní společnosti PRASLAV, spol. s r. o., s výší podílu na základním kapitálu 10%. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 21. 9. 2018, č. j. -54, rozhodl na návrh jiné společnice obchodní společnosti PRASLAV, spol. s r. o., o jmenování tří nových jednatelů společnosti. Návrh byl odůvodněn tím, že společnost má mít podle společenské smlouvy a podle zápisu v obchodním rejstříku čtyři jednatele a ve skutečnosti má jednatele pouze jednoho. Valná hromada přitom není schopna zvolit jednatele korporace z důvodu nutnosti rozhodování většinou dvou třetin všech společníků a odlišných představ společníků o budoucím řízení a organizaci společnosti. Městský soud jednal jako s účastníky řízení jen s navrhovatelkou a jednateli, kteří měli být jmenováni, a korporací samotnou.

Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí především proti tomu, že městský soud nejednal jako s účastníky řízení se všemi společníky korporace, mezi nimiž je i stěžovatel. Všem společníkům měla být dána možnost se k návrhu na jmenování jednatelů vyjádřit, tvrdit rozhodné skutečnosti a označovat důkazy a až na základě takto provedeného řízení mohl městský soud případně rozhodnout o jmenování jednatelů. Stěžovatel se o existenci rozhodnutí soudu prvního stupně dověděl až po jeho zveřejnění v obchodním rejstříku. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením tak, že stěžovateli nesvědčí právo k podání opravného prostředku, neboť nebyl účastníkem řízení před městským soudem. Stěžovatel má za to, že shora uvedeným postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány a d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [ y (dále jen " ")], který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva.

Z ustanovení , o obchodních korporacích (dále jen " "), vyplývá, že "V případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce anebo jiného ukončení jeho funkce, zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele.".

Z ustanovení se podává, že "Nebude-li jednatel zvolen podle odstavce 1, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.". Jinými slovy řečeno, v situaci, kdy nedošlo ke zvolení jednatele společnosti.

Ze shora uvedených ustanovení vyplývá zájem na tom, aby pozice jednatele byla v obchodní společnosti obsazena, případně aby nezůstala delší dobu neobsazena. Z toho důvodu je osobě s právním zájmem dáno právo obrátit se na soud s návrhem na jmenování osoby jednatele. Ve své podstatě zde nejde o zájem jednotlivých společníků, ale společnosti jako takové, neboť v opačném případě by byla vystavena hrozbě svého zrušení či likvidace. Navíc, jmenování jednatele soudem je časově omezeno, a to do doby, než valná hromada přistoupí ke zvolení jednatele nového. Bez ohledu na způsob svého jmenování mají všichni jednatelé zákonem stanovená práva a povinnosti plynoucí z výkonu této funkce. Obecný soud rozhodující o návrhu podle , tak v souvislosti s osobou jednatele hodnotí především obecné předpoklady pro výkon takovéto funkce. Úkolem soudu není vyvažování zájmů jednotlivých společníků, těm je dán prostor pro dosažení konsensu na osobě jednatele v rámci rozhodování valné hromady.

Ústavní soud je toho názoru, že smyslem ustanovení není přenesení sporu společníků z valné hromady do řízení před soudem, ale zajištění chodu obchodní společnosti tak, aby mohla plnit svůj účel. Z toho důvodu má Ústavní soud za to, že práva stěžovatele, coby společníka, nebyla ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů jakkoliv dotčena.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu