Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1739/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Radomíra Durďáka, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem, sídlem U Červeného mlýna 570/3, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2022 č. j. -279, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2021 č. j. -246 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2019 č. j. -196, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ing. Marie Durďákové, obchodní společnosti PRASLAV, spol. s r. o., sídlem Janovská 376, Praha 15 - Horní Měcholupy, Ing. Dagmar Charvátové, Ph.D., Ing. Ladislava Šmotka a Jany Durďákové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených usnesení

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v , , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a že byly porušeny a y.

2. Z ústavní stížnosti a napadených usnesení se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 21. 9. 2018 č. j. -54 rozhodl o návrhu Ing. Marie Durďákové na jmenování jednatelů tak, že jednateli obchodní společnosti Praslav, spol. s r. o. (dále i jen "společnost") se od právní moci tohoto usnesení stávají ostatní tři vedlejší účastníci řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 27. 12. 2018 č. j. -119 odmítl, jelikož stěžovatel nebyl účastníkem řízení, tudíž bylo podáno osobou, která k jeho podání nebyla oprávněna. Žalobou pro zmatečnost podanou u městského soudu se stěžovatel domáhal zrušení uvedeného usnesení vrchního soudu. Městský soud ji napadeným usnesením zamítl (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. a III. výrok). Vrchní soud k odvolání stěžovatele potvrdil zamítnutí žaloby a jeden z nákladových výroků (I. výrok), druhý nákladový výrok částečně změnil (II. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (III. a IV. výrok). Vrchní soud uvedl, že proti usnesení o odmítnutí odvolání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je přípustná žaloba pro zmatečnost. V tomto řízení se přezkoumává pouze to, zda stěžovatel měl být účastníkem původního řízení. Vrchní soud uvedl, že účastníkem řízení o jmenování jednatele soudem podle , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), jsou navrhovatel, osoba, která má být jmenována jednatelem (ta však až ode dne rozhodnutí soudu o jeho jmenování) a společnost, existuje-li osoba oprávněná za ni jednat, tj. jednatel, výjimečně i likvidátor nebo zmocněnec anebo opatrovník jmenovaný soudem. Společníci společnosti s ručením omezeným nejsou účastníky řízení o jmenování jednatele společnosti. Protože stěžovatel je společníkem obchodní společnosti Praslav, spol. s r. o., nemělo s ním být jednáno jako s účastníkem řízení, a vrchní soud správně odmítl jeho odvolání podané v původním řízení a byla tak i správně zamítnuta jeho žaloba pro zmatečnost.

3. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením (I. výrok), shledav, že není přípustné ani podle a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (II. až IV. výrok).

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že podle společenské smlouvy má mít společnost čtyři jednatele, přičemž vždy tři z nich jsou oprávněni a povinni zastupovat společnost společně. Společnost měla od 23. 4. 2014 do 6. 6. 2016 pouze dva jednatele a po 6. 6. 2016 jen jednoho jednatele. Společnost tak po dobu více než dvou let nebyla schopna jednat navenek. Obecné soudy ustanovily nové jednatele za použití zákona o obchodních korporacích, avšak nezohlednily úpravu danou v , , podle kterého, nemá-li právnická osoba déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, soud na návrh nebo i bez návrhu právnickou osobu zruší a nařídí její likvidaci. Toto ustanovení má přednost před ustanovením nových jednatelů. Obecné soudy by mohly ustanovit nové jednatele pouze před uplynutím lhůty dvou let. Soudy tak mohly pouze zrušit společnost a nařídit její likvidaci. Smyslem je ukončení existence právnické osoby, jejíž činnost i sama existence je zjevně protiprávní v takové míře, že ji nelze v žádném ohledu tolerovat. Nemá-li společnost po dobu dvou let funkční statutární orgán, nemůže vyvíjet svoji činnost a neplní svůj účel, naopak by mohla být zneužita ke krytí různých pochybných praktik. Ustanovení zákona o obchodních korporacích dopadá na nefunkčnost statutárního orgánu právnické osoby krátkodobějšího charakteru. Soudy měly jedinou možnost rozhodnout o zrušení a likvidaci společnosti, a v takovém řízení jsou účastníky i všichni společníci, tedy i stěžovatel by byl účastníkem řízení.

5. Stěžovatel rozporuje rozhodnutí o ustanovení jednatelů i věcně a namítá, že jejich ustanovení dopadá i na práva a povinnosti všech společníků, tedy i stěžovatele, proto s ním mělo být jednáno jako s účastníkem řízení. Stěžovatel namítá, že podle nálezů Ústavního soudu [ze dne 12. 9. 1996

sp. zn.

(N 75/6 SbNU 39) a ze dne 29. 6. 2005

sp. zn.

(N 132/37 SbNU 665)], měl být účastníkem původního řízení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána usnesení napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y), a není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d)y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo řádně vedeno.

8. Stěžovatelova argumentace v ústavní stížnosti je vystavěna na názoru, že zrušení a nařízení likvidace společnosti podle má přednost před jmenováním jednatele soudem podle zákona o obchodních korporacích. K tomu Ústavní soud uvádí, že ke zrušení právnické osoby je nutné přistoupit až k jako poslední možnosti. Jde o opatření ultima ratio, což plyne z obou ustanovení. v nařizuje soudu, aby právnické osobě určil lhůtu k odstranění důvodů zrušení před rozhodnutím o zrušení a likvidaci, stejně tak v zákona o obchodních korporacích je uvedena pouhá možnost zrušení společnosti soudem, a to až poté, co nebude zvolen jednatel podle odstavce 1 či jmenován soudem. Přímo z právních předpisů tak vyplývá, že zákonodárce upřednostňuje sanaci před nuceným zrušením právnické osoby.

9. Tento závěr plyne z judikatury Ústavního soudu, tak i obecných soudů. Ústavní soud se v usnesení ze dne 9. 4. 2019

sp. zn.

vyjadřoval ke smyslu § 198 odst. 3 zákona o obchodních korporacích a uvedl, že jeho smyslem je "zajištění chodu obchodní společnosti tak, aby mohla plnit svůj účel." Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. konstatoval, že "není-li návrh na jmenování chybějícího jednatele podán, anebo není-li podanému návrhu vyhověno, může soud společnost podle § 198 odst. 3 z. o. k. (i bez návrhu) zrušit a nařídit její likvidaci. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu však úprava § 198 odst. 3 z. o. k. nevylučuje, aby soud - dospěje-li k závěru, že takové opatření je s ohledem na poměry konkrétní společnosti vhodnější [...] - jmenoval společnosti opatrovníka podle § 165 odst. 1 o. z. Jakkoliv je i jmenování opatrovníka zásahem do vnitřních poměrů obchodní společnosti, přičemž jde vskutku o ultima ratio při řešení těchto poměrů (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2015, sp. zn. ), jde o zásah méně radikální než zrušení společnosti a nařízení její likvidace." Ke stejnému názoru dospěla i odborná literatura. V komentáři k autoři upřednostnili ustanovení opatrovníka postupem podle před zrušením právnické osoby: "Následky absence členů statutárního orgánu jsou upraveny rovněž v . Je otázkou, kdy soud může postupovat podle a kdy dle . Pokud člen statutárního orgánu chybí méně než 2 roky, lze postupovat pouze dle . Domníváme se, že soud by měl i po uplynutí dvouleté doby primárně postupovat dle (které není časově omezeno). Zrušení PO je opatřením ultima ratio." (PETROV, Jan. : komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony).

10. Ani stěžovatelova námitka, že soud mohl ustanovit nové jednatele pouze před uplynutím lhůty dvou let, není opodstatněná. Pro rozhodnutí soudu je rozhodující stav v době jeho vyhlášení [ a ve spojení s , a , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů]. Nejvyšší soud za účinnosti předchozí právní úpravy ve velmi obdobné věci (zrušení obchodní společnosti z důvodu, že se po dva roky nekonala valná hromada) jako je nyní posuzovaná věc uvedl, že i když se v uplynulých dvou letech před zahájením soudního řízení nekonala valná hromada společnosti, soud návrh na zrušení společnosti zamítne, zjistí-li, že valná hromada byla svolána alespoň v průběhu řízení (usnesení ze dne 7. 2. 2006 sp. zn. ).

11. Stěžovatel namítal, že v původním řízení o jmenování jednatelů soudem s ním mělo být jednáno jako s účastníkem řízení, jelikož jmenování jednatelů dopadá i do jeho práv jako společníka společnosti. Vrchní soud v napadeném usnesení s odkazem na odbornou literaturu uvedl, že v daném řízení jsou účastníky pouze navrhovatel, osoba, která má být jmenována jednatelem (ta však až ode dne rozhodnutí soudu o jeho jmenování) a společnost, existuje-li osoba oprávněná za ni jednat, tj. jednatel, výjimečně i likvidátor nebo zmocněnec anebo opatrovník jmenovaný soudem. Společníci společnosti s ručením omezeným nejsou účastníky řízení o jmenování jednatele společnosti. Tento názor je podrobněji vysvětlen i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2019 sp. zn. (body 24. až 36. odůvodnění), na které odkázal Nejvyšší soud v napadeném usnesení. V tomto usnesení však Nejvyšší soud (oproti názoru vyslovenému vrchním soudem) dospěl k závěru, že společnost, které má být jmenován jednatel, je účastníkem řízení vždy, nikoliv pouze tehdy, existuje-li osoba oprávněná za ni jednat. Nejvyšší soud rovněž uvedl, že podá-li společník odlišný od navrhovatele před pravomocným skončením řízení o původním návrhu, návrh na jmenování jednatele, je nutné ho považovat za přistoupení do řízení zahájeného tímto původním návrhem. To se však v posuzované věci nestalo, jelikož stěžovatel podal pouze odvolání proti rozhodnutí městského soudu v původním řízení, nikoliv nový návrh na jmenování jednatele. Je nutné rovněž poukázat na to, že výše uvedeným usnesením

sp. zn.

Ústavní soud přezkoumával právě původní řízení, ve kterém byli jmenováni jednatelé. Stěžovatel v daném řízení o ústavní stížnosti svoje námitky uplatnil, Ústavní soud je neseznal opodstatněnými, proto jeho ústavní stížnost odmítl.

12. Stěžovatelem odkazované nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

na věc nedopadají, jelikož v nich bylo rozhodováno o zrušení obchodní společnosti a o zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku, nikoliv o jmenování jednatelů obchodní společnosti.

13. Vznáší-li stěžovatel námitky směřující proti věcnému posouzení jmenování jednatelů v původním řízení, je nutné zopakovat, že to mu v nyní posuzovaném řízení nepřísluší, jelikož se nyní přezkoumává pouze skutečnost, zda měl být účastníkem daného řízení.

14. Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv a svobod, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu