Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 337/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Alžběty (Elisabeth) Pezoldové, zastoupené JUDr. Janem Havlíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 110/64, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 22. listopadu 2018, č. j. -59, a Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2013, č. j. -41, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 20. listopadu 2009, č. j. 36700/09-13300, a usnesení Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Písek ze dne 19. října 2009, č. j. 130718/PÚ/638/2009/KH, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Státního pozemkového úřadu jako vedlejšího účastníka řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ministerstvo zemědělství - Pozemkový úřad Písek (dále jen "pozemkový úřad") usnesením ze dne 19. 10. 2009, č. j. 130718/PÚ/638/2009/KH, zastavil řízení o stěžovatelčině návrhu na vydání nemovitostí podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ""), neboť o nárocích stěžovatelky bylo již pravomocně rozhodnuto dne 25. 9. 1997 a návrh je proto nepřípustný podle , (dále jen "spr. ř."). Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 20. 11. 2009, č. j. 36700/09-13300, zamítl stěžovatelčino odvolání a potvrdil usnesení pozemkového úřadu. Ke dni 1. 1. 2013 byl zřízen Státní pozemkový úřad s celostátní působností, a proto v řízení před správními soudy nadále vystupoval jako žalovaný tento správní úřad.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2013, č. j. -41, zamítl stěžovatelčinu žalobou jako nedůvodnou a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 11. 2018, č. j. , zamítl její kasační stížnost rovněž jako nedůvodnou. Nejvyšší správní soud uvedl, že se již zabýval právně i skutkově obdobnými věcmi mezi týmiž účastníky v rozsudcích ze dne 15. 11. 2013, č. j. -65, a ze dne 26. 11. 2013, č. j. -65, stěžovatelka uplatnila shodné námitky jako v uvedených řízeních a Nejvyšší správní soud neshledal důvod odchýlit se od již judikovaných závěrů - žádost stěžovatelky byla zjevně nepřípustná, a byly tak splněny podmínky pro zastavení řízení.

Stěžovatelka obsáhlou ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím správních orgánů a obecných soudů a navrhuje jejich zrušení; namítá porušení ústavně zaručených práv, konkrétně , , a d (dále jen ""), a 2, a y a a 3 a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Zásah spatřuje zejména v tom, že se správní orgány i obecné soudy nedostatečně vypořádaly s tvrzenými skutečnostmi a navrženými důkazy k prokázání přípustnosti stěžovatelčiny restituční žádosti a věcně ji neprojednaly. Stěžovatelce nebylo umožněno prolomit restituční lhůty ani s ohledem na Zprávu Výboru OSN pro lidská práva č. CCPR/C/76/D/757/1991 ze dne 25. 10. 2002, která deklarovala porušení mezinárodní úmluvy Českou republikou a uložila povinnost České republice poskytnout stěžovatelce účinný opravný prostředek.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud dospěl k závěru, že správní orgány i obecné soudy provedly dostatečná skutková zjištění, řádně se vypořádaly s argumentací účastníků řízení a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Ústavní soud zejména odkazuje na usnesení ze dne 13. 3. 2014,

sp. zn.

, a ze dne 7. 5. 2014,

sp. zn.

(všechna rozhodnutí jsou dostupná na: https://nalus.usoud.cz), která se týkala obdobných věcí mezi týmiž účastníky řízení a kterými byly stěžovatelčiny ústavní stížnosti odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost. Ústavní soud v nyní přezkoumávané věci neshledal důvod se od dříve vyslovených závěrů odlišit, a proto na výše uvedená usnesení v podrobnostech odkazuje.

Napadenými rozhodnutími obecných soudů a správních orgánů nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. 3. 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu