Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3999/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavních stížnostech J. H., zastoupené Mgr. Lucií Vaverkovou, advokátkou, sídlem Kubelíkova 13, Brno, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2018 č. j. a č. j. a usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality ze dne 26. července 2018, č. j. KRPB-136708-271/TČ-2018-060281-FIS, a ze dne 30. července 2018 č. j. KRPB-136708-286/TČ-2018-060281-FIS, a za účasti Krajského soudu v Brně a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavnímu soudu byla dne 6. prosince 2018 doručena ústavní stížnost

sp. zn.

, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 20. září 2018 č. j. a usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 1. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") ze dne 26. července 2018, č. j. KRPB-136708-271/TČ-2018-060281-FIS, jímž byly zajištěny peněžní prostředky na jejím bankovním účtu vedeném u MONETA Money Bank, a. s.

2. Téhož dne napadla Ústavnímu soudu i ústavní stížnost

sp. zn.

, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení krajského soudu ze dne 20. září 2018 č. j. a usnesení policejního orgánu ze dne 30. července 2018 č. j. KRPB-136708-286/TČ-2018-060281-FIS, jimiž byly zajištěny peněžních prostředky na jejích bankovních účtech vedených u Wüstenrot - stavební spořitelny, a. s., a u UniCredit Bank Czech Republik and Slovakia, a. s.

3. V obou ústavních stížnostech stěžovatelka tvrdila, že napadenými rozhodnutími byla porušena její práva ústavně zaručená v 11 odst. 1, a d (dále jen "") a byl porušen i a 3y a y.

4. Ústavní soud usnesením ze dne 22. 1. 2019

sp. zn.

a

obě ústavní stížnosti spojil ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod

sp. zn.

.

5. Z napadených rozhodnutí připojených k ústavním stížnostem vyplynulo, že P. H. (dále jen "obviněný"), manžel stěžovatelky, je stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Trestné činnosti se měl dopustit tím, že v průběhu roku 2013 slíbil J. J. a J. J. zprostředkování privatizace jejich bytu v B. a za tímto účelem od nich v r. 2013 převzal částku 690 000 Kč a v červnu 2018 částku 662 546 Kč, přičemž měl předstírat, že jím předložené dokumenty a pokladní doklady vydalo Statutární město Brno; podle poškozené J. se předmětný byt privatizovat vůbec nebude, předložené doklady byly falešné a předanou finanční hotovost si obviněný nechal pro vlastní potřebu.

6. Na základě komplexního finančního šetření u obviněného a stěžovatelky a s přihlédnutím k jejím sociálním a ekonomickým poměrům policejní orgán dospěl k závěru, že peněžní prostředky ve výši 347 594 Kč, 275 701,62 Kč a 750 624,98 Kč nacházející se na jejích bankovních účtech mohou pocházet rovněž z trestné činnosti obviněného, a proto rozhodl podle § 79a odst. 1 tr. řádu o jejich zajištění.

7. Proti usnesením policejního orgánu podala stěžovatelka stížnosti, které krajský soud zamítl jako nedůvodné, neboť jí předložené argumenty nevyvrátily podezření, že peníze pochází z trestné činnosti obviněného; řadu finančních transakcí na účtech stěžovatelka vysvětlila pouze tvrzeními své rodiny.

II.

Argumentace stěžovatelky

8. Stěžovatelka namítla absenci jakékoliv časové i věcné provázanosti mezi popsaným protiprávním jednáním obviněného a jejími zajištěnými financemi. Uvedla, že v roce 2013 obviněného ještě neznala, seznámila se s ním až v květnu 2015 a sňatek uzavřeli v srpnu 2016. Některé z vkladů popisovaných policejním orgánem proběhly ještě před červnem 2018, kdy měl manžel převzít částku 662 546 Kč, a každému z vkladů předcházel výběr finančních prostředků. Stěžovatelka upozornila, že jmění manželů bylo odděleno, nikdy společně nehospodařili a manžel neměl k zajištěným finančním na bankovních účtech zřízeno dispoziční právo či vystavenou platební kartu. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že dostatečně vysvětlila výši svých finančních zůstatků, k čemuž však policejní orgán nepřihlédl. Jeho usnesení stěžovatelka označila za chaotické, neadekvátně odůvodněné, a tudíž nepřezkoumatelné. Krajskému soudu stěžovatelka vytkla, že ve svém rozhodnutí neuvedl jména a funkční označení osob, které se na rozhodování podílely, takže neměla možnost ověřit, zda soud byl náležitě obsazen v souladu se stanoveným rozvrhem práce. I jeho usnesení stěžovatelka považuje za nedostatečně odůvodněné, bez hlubší revize postupu policejního orgánu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") a ústavní stížnosti jsou přípustné, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

11. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje princip sebeomezení a do rozhodování jiných orgánů veřejné moci zasahuje jen tehdy, bylo-li jím porušeno ústavně zaručené právo nebo svoboda. To se týká i přezkumu rozhodnutí o dočasném zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. tr. řádu, kdy Ústavní soud zachovává maximální zdrženlivost [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 4. 2004 (U 18/33 SbNU 401), usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 11. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 9. 2009, usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 2. 2013 a mnohá další, dostupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz]. Zajištění majetkových hodnot je institutem, který napomáhá při stíhání závažné, zejména hospodářské kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí daných prostředků majiteli, ale omezení dispozičního práva s nimi tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Jde o omezení vlastnického práva dotčeného subjektu, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 6. 2014, usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 6. 2014 a další), nehledě k tomu, že jde o zajištění dočasné, svou povahou zatímní, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 12. 2004, usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 1. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 11. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 9. 2009).

12. Požadavky kladené na rozhodnutí o zajištění majetku ( a násl. tr. řádu) z pohledu ústavního rámce, Ústavní soud zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (y), musí být vydáno příslušným orgánem (, y) a nemůže být projevem svévole (y a a 3y), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici; posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je však především věcí příslušných orgánů činných v trestním řízení (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 10. 2003, usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 2. 2014 a další).

13. V posuzované věci Ústavní soud, vědom si toho, že ochrany svých práv se dovolává osoba, proti které není vedeno trestní stíhání, ověřil, že napadená rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech stěžovatelky byla vydána v rámci trestního stíhání jejího obviněného manžela, dostatečným způsobem uvádí důvody, na jejichž základě policejní orgán nabyl důvodné podezření o pokračující trestné činnosti obviněného se škodou velkého rozsahu a dospěl k závěru o nutnosti zajistit peněžní prostředky jako náhradní hodnotu výnosu z trestné činnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí vykazovala logické omyly či extrémní rozpory mezi důkazy a indiciemi, jež měl policejní orgán ve vztahu k relevantním skutkovým otázkám k dispozici. Ústavní soud zdůrazňuje, že pro závěr o existenci konkrétních okolností, odůvodňujících zajištění majetkových hodnot jiné osoby než obviněného, lze z podstaty věci požadovat toliko určitý vyšší stupeň pravděpodobnosti, nikoli nepochybnost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 věty první tr. řádu, požadovanou pro rozhodování o vině.

14. Ústavní soud neshledal důvodnou ani námitku stěžovatelky o nedostatečném odůvodnění krajského soudu. Byť je odůvodnění napadených usnesení krajského soudu poněkud stručnější, je zřejmé, že krajský soud, vzhledem k výsledkům dosavadního šetření, potvrdil jako správné rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech stěžovatelky a reagoval na její argumenty s tím, že nevyvrací podezření o původu zajištěných peněz. Napadená rozhodnutí proto Ústavní soud hodnotil vzhledem k limitům svého přezkumu jako rozhodnutí, která v ústavněprávním přezkumu rozhodnutí daného typu z hlediska kautel a y obstála.

15. K námitce stěžovatelky, že pro neuvedení osob rozhodujících o stížnosti, neměla možnost ověřit si, zda byl soud řádně obsazen, Ústavní soud uvádí, že rozvrh práce krajského soudu je veřejně dostupný na portálu justice.cz, kde stěžovatelka mohla příslušné informace získat; v ústavní stížnosti ostatně neuvádí nic v tom smyslu, že by se na rozhodování o stížnosti podle § 146a tr. řádu podílel někdo, kdo k tomu rozvrhem práce krajského soudu nebyl určen.

16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu