Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3467/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), o ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného Mgr. Ondřejem Milatou, advokátem, se sídlem Stodolní 1293/3, Ostrava-Moravská Ostrava, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. dubna 2018 sp. zn. 3 ZN 4765/2017 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 22. srpna 2018 sp. zn. 1 KZN 3354/2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 19. října 2018, stěžovatel podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel namítal, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, a to podle , 2 a 3 a d (dále jen "").

2. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě usnesením ze dne 17. dubna 2018 sp. zn. 3 ZN 4765/2017 zamítla stížnost stěžovatele a P. T. proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, obvodního oddělení Mariánské Hory ze dne 23. února 2018 č. j. KRPT-187998-68/TČ-2017-070711. Uvedeným usnesením policejního orgánu byla odložena trestní věc spočívající v podezření ze spáchání přečinu pomluvy podle , jehož se měli dopustit Š. N. a M. C.

3. Stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce podal ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě podání, které bylo vyhodnoceno jako žádost o výkon dohledu ze strany Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Krajské státní zastupitelství v Ostravě vyrozuměním ze dne 22. srpna 2018 sp. zn. 1 KZN 3354/2016 stěžovateli a jeho právnímu zástupci sdělilo, že vyhodnocením všech předložených spisových materiálů nebyly zjištěny v postupu dozorové státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě žádné rozpory s jednotlivými ustanoveními trestního řádu, , ani jiných zákonných norem a stejně tak nebyl zjištěn postup odporující závazným předpisům státního zastupitelství.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že požadoval ve věci doplnění dokazování a trval na tom, že tvrzené skutečnosti v petici nájemníků domu, ve kterém bydlí, nejsou pravdivé. Jejich sdělení Úřadu městského obvodu M. a H. vedlo k tomu, že s ním tento úřad neprodloužil původní nájemní smlouvu a dokonce byl vyzván k vyklizení bytu. Stěžovatel nepopírá, že vztahy s nájemníky předmětného domu nejsou v žádném případě ideální, nicméně prověřování pravdivosti konkrétních výroků obsažených v petici se orgány činné v trestním řízení podle jeho názoru vyhnuly.

5. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s odložením věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že obsah předmětné petice je nepravdivý. Dále stěžovatel uvedl, že se neshoduje s Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě v tom, že vrchní inspektor Policie České republiky věc zpracovávající, splnil pokyny, které mu byly uloženy Okresním státním zastupitelstvím v Ostravě.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muy (dále jen "") a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení orgánů veřejné moci však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

9. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi (srov. např. usnesení ze dne 21. února 2011

sp. zn.

, ze dne 26. února 1997

sp. zn.

, ze dne 8. dubna 1999

sp. zn.

a ze dne 13. listopadu 2018

sp. zn.

) vyložil, že z a y lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, kdo jej spáchal, jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit (y). Subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, respektive aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, zákonná úprava nestanoví, natož aby byl takový požadavek chráněn na ústavní úrovni. Podle Ústavního soudu způsob prověřování oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nelze z pohledu ústavněprávního zahrnout pod základní práva garantovanáu. Ústavně zaručené právo jednotlivce na to, aby byla jiná osoba trestně stíhána, tedy neexistuje.

10. Ústavní soud rovněž připomíná, že ve své judikatuře ustáleně zdůrazňuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález ze dne 1. února 1994

sp. zn.

(N 5/1 SbNU 41)], která odráží skutečnost, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (y), a jako takový v rámci této soustavy neplní funkci další přezkumné instance. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jak vyplývá z výše předestřeného, nyní projednávaná ústavní stížnost postrádá jakýkoliv ústavněprávní rozměr.

11. V posuzované věci si Krajské státní zastupitelství v Ostravě na základě podnětu stěžovatele vyžádalo a podrobně přezkoumalo veškerý spisový materiál a dospělo k závěru, že podnět stěžovatele datovaný dnem 27. července 2018, týkající se trestní věci, vedené u Okresního státního zastupitelství v Ostravě pod sp. zn. 3 ZN 4765/2017, není důvodný.

12. Ústavní soud jakékoliv závady v postupu a závěrech Okresního státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Ostravě neshledal. Lze tedy učinit závěr, že dotčené orgány veřejné moci nezůstaly nečinné, podnětem stěžovatele se přiměřeným způsobem zabývaly a rozhodly o něm v souladu s požadavky kladenými na jejich rozhodování příslušnými ustanoveními právního řádu. Nelze považovat za porušení základních práv stěžovatele, jestliže rozhodnutí těchto orgánů veřejné moci neodpovídají jeho názoru.

13. Jak plyne z výše uvedeného, stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě opakuje námitky, které ve věci již dříve uplatňoval. Ve věci rozhodující orgány činné v trestním řízení se s vznesenými námitkami stěžovatele řádně vypořádaly. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná, ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.

14. Ústavní soud z uvedených důvodů proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu