Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3195/18

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ivety Kopajové, zastoupené JUDr. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem Severovýchodní II/12, Praha 4 - Záběhlice, proti usnesení Krajského soudu Hradec Králové, pobočka Pardubice ze dne 22. 9. 2017, č. j. -184, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. -210, za účasti Krajského soudu Hradec Králové, pobočka Pardubice a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d)y (dále jen "") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatelka se s tvrzeným porušením práva na spravedlivý proces podle a násl.d (dále jen "") domáhá zrušení výroku II. a III. v záhlaví citovaného usnesení krajského soudu, kterými jmenovaný soud uložil stěžovatelce zaplatit žalované v řízení o vypořádání spoluvlastnictví náhradu nákladů nalézacího i odvolacího řízení. Dále se stěžovatelka rovněž s tvrzeným porušením základního práva na spravedlivý proces domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti citovaným výrokům o náhradě nákladů řízení, a to z důvodu nedostatečného vymezení přípustnosti dovolání.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud pochybil, když vycházel z výše požadované náhrady při vypořádání spoluvlastnictví ve výši 900.000 Kč jako hodnoty nemovitosti pro určení tarifní hodnoty sporu. Měl totiž podle jejího názoru stejně jako soud prvního stupně vycházet z toho, že cena věci nebyla v daném řízení spolehlivě určena, takže měl postupovat podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, který za tarifní hodnotu považuje částku 10.000 Kč. Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že nedostatečně vymezila podmínky přípustnosti dovolání.

3. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná (ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu), a zčásti nepřípustná (ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu).

4. Nepřípustnost nutno dovodit z toho, že stěžovatelka řádně nevyčerpala dovolání. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.) odmítnutí dovolání, které neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti, nepředstavuje porušení d. Plénum Ústavního soudu dále konstatovalo, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle .

5. V nyní projednávané věci Ústavní soud shledal, že stěžovatelka v dovolání skutečně žádnou právní otázku, jíž by se měl Nejvyšší soud zabývat, nevymezila, pročež ani obecně nenaznačila, zda existuje nějaká judikatura Nejvyššího soudu, od níž se krajský soud při řešení její věci odchýlil, popřípadě odchýlit měl (to tehdy měla-li by být nějaká otázka v judikatuře Nejvyššího soudu řešena podle stěžovatelky jinak, než je tomu doposud). Naopak i Ústavní soud se shoduje s Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí naznačenou úvahou, že stěžovatelka - byť formálně zastoupena advokátem - tuto svoji pozici efektivně nevyužila, a to ani v řízení o právě projednávané ústavní stížnosti. Za tohoto stavu Nejvyšší soud postupoval správně a plně v souladu se zákonnou úpravou, přistoupil-li k odmítnutí dovolání. V této části je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

6. Za těchto okolností se pak Ústavní soud - s ohledem na závěry obsažené ve shora citovaném stanovisku pléna - nemůže zabývat ani otázkou ústavnosti rozhodnutí odvolacího soudu, jelikož stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti směřující proti tomuto rozhodnutí řádně nevyužila procesního prostředku, který zákon k ochraně jejích práv připouští, tzn. nepodala věcně projednatelné dovolání. Tato část ústavní stížnosti je proto nepřípustná.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2018

Ludvík David v. r.

předseda senátu