Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1241/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti XXX, zastoupené Mgr. Jiřím Vopičkou, advokátem, sídlem Purkyňova 547/43, Plzeň, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 2. února 2018 č. j. ZN 2148/2017-15, za účasti Okresního státního zastupitelství v Chomutově, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a d (dále jen "").

2. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Územního odboru Chomutov (dále jen "policejní orgán") ze dne 30. 11. 2017 č. j. KRPU-237317-44/TČ-2016-040323 byla podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu krádeže podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Uvedeného přečinu se měl dopustit V. H. (dále jen "podezřelý") v podstatě tím, že v blíže neupřesněném období od 1. 9. 2016 do 26. 10. 2016 jako bývalý správce budov stěžovatelky z neobydleného a neužívaného objektu na adrese H. odcizil radiátory, topné rozvody a další vnitřní vybavení objektu, čímž měl stěžovatelce způsobit škodu ve výši 45 010 Kč. Policejní orgán dospěl k závěru, že nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak.

3. Stížnost stěžovatelky státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově (dále jen "okresní státní zastupitelství") podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítla jako nedůvodnou.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka poukazuje na okolnosti případu, kdy sjednala s podezřelým provedení rekonstrukce svého objektu, avšak k předání díla nedošlo pro její nespokojenost s výsledkem. Podezřelý však považoval dílo za dokončené a vyzval stěžovatelku k zaplacení sjednané ceny. Protože tak neučinila, veškeré instalované zařízení demontoval a vrátil dodavateli. Stěžovatelka vyslovuje názor, že vzhledem k tomu, že došlo k pevné instalaci zařízení do zdí budovy, lze v následné demontáži spatřovat protiprávní jednání. Ke stejným závěrům dospěly i orgány činné v trestním řízení, které však zjištěné skutečnosti překvapivě posoudily tak, že nejde o přečin krádeže, neboť nedošlo k přisvojení si cizí věci. Stěžovatelka má však názor opačný, přičemž označuje za nerozhodné, jak podezřelý s věcmi dále naložil. Napadené rozhodnutí považuje za neodůvodněné a svévolné pro extrémní nesoulad právních závěrů s vykonanými skutkovými zjištěními a nerespektování platných právních norem. Uvádí, že sama důvodně a správně posoudila skutkový stav tak, že se podezřelý krádeže dopustil, když z její nemovitosti odstranil instalované věci. Závěr orgánů činných v trestním řízení je pro ni překvapivý.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( ).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

7. Podstatou posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s výsledkem šetření orgánů činných v trestním řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

8. Ústavní soud při své rozhodovací činnosti již mnohokrát vyslovil, že ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, respektive aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, neexistuje. Z a y lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda a kým byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu tyto zásady neporušuje a žádné právo na "satisfakci" za způsobený trestný čin v ústavní rovině podle písm. d)y nezakládá [viz např. usnesení ze dne 26. 2. 1997

sp. zn.

(U 5/7 SbNU 343), ze dne 8. 4. 1999

sp. zn.

(U 29/14 SbNU 291), ze dne 5. 5. 2005

sp. zn.

, dostupné jako další rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).

9. Z obsahu ústavní stížnosti lze dovodit, že se stěžovatelka dovolává též účinného šetření svého trestního oznámení. Touto otázkou se Ústavní soud také opakovaně zabýval, přičemž ve svých rozhodnutích vymezil, s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, meze práva na účinné vyšetřování [srov. zejména nálezy ze dne 12. 8. 2014

sp. zn.

(N 152/74 SbNU 301), ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691) a ze dne 9. 8. 2016

sp. zn.

(N 151/82 SbNU 385), usnesení ze dne 27. 8. 2015

sp. zn.

]. Právo na účinné vyšetřování se uplatní zejména u zásahů do práv chráněných v , 7 odst. 2 a y, jakož i v , 3 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ? tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací, a výjimečně také v a y a v Úmluvy, zakotvujících nedotknutelnost osoby a jejího soukromí a právo na ochranu před zasahováním do soukromého a rodinného života. Právo na efektivní trestněprávní ochranu však nelze uplatnit v případě, kdy se poškozený může svých práv účinně domáhat jinými právními prostředky (např. civilní žalobou).

10. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi přistoupil ke zrušení rozhodnutí z důvodu porušení práva na účinné vyšetřování pouze výjimečně [srov. nálezy ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691), ze dne 19. 1. 2016

sp. zn.

(N 8/80 SbNU 91), ze dne 24. 5. 2016

sp. zn.

, ze dne 16. 12. 2015

sp. zn.

(N 216/79 SbNU 475) a ze dne 27. 10. 2015

sp. zn.

(N 191/79 SbNU 161)]. Nadále totiž platí, že požadavek účinného vyšetřování je pouze procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoliv povinností dosáhnout určitého výsledku (usnesení ze dne 29. 10. 2013

sp. zn.

, ze dne 4. 4. 2017

sp. zn.

).

11. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud po přezkoumání stěžovatelkou napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího rozhodnutí policejního orgánu neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení žádná flagrantní procesní ani hmotněprávní pochybení, pro něž by byl na místě jeho kasační zásah. Policejní orgán i okresní státní zastupitelství vzaly ze shromážděných důkazů za prokázané, že mezi stěžovatelkou a podezřelým vznikl spor o provedení dohodnutých prací, na jehož základě podezřelý odmontoval v objektu stěžovatelky jím nainstalované zařízení, které vrátil dodavateli. Dospěly-li po provedeném šetření k závěru, že pro nízkou společenskou škodlivost jednání podezřelého, kdy primárně jde o civilní spor, postačí uplatnění občanskoprávní odpovědnosti, je jejich závěr, který plně odpovídá zjištěním, vyvozeným z provedeného dokazování, z ústavního hlediska akceptovatelný. Ve věci totiž v zásadě nebyly sporné otázky skutkové, ale především právní posouzení případu, a to zejména posouzení skutku z pohledu zásady subsidiarity trestní represe.

12. Podmínky trestnosti činu je třeba vykládat podle zásad trestního práva, mezi které patří i princip ultima ratio, podle něhož je trestní právo právem, jehož prostředky mají a musejí být užívány tehdy, nepřichází-li v úvahu užití jiných prostředků právního řádu. Užití trestněprávního postupu, aniž by při splnění podmínek v § 12 odst. 2 tr. zákoníku byly použity prostředky jiných právních odvětví, by bylo v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe, která vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě ? jen v případech, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní.

13. Taková povaha trestního práva je i uplatněním principu proporcionality, který ustálená judikatura Ústavního soudu považuje za výraz demokratického právního státu ve smyslu y, z jehož podstaty plyne, že stát může omezovat základní práva osob jen v míře nezbytné pro dosažení účelu použité zákonné normy [srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 31. 7. 2006 (N 144/42 SbNU 161)]. Jestliže orgány činné v trestním řízení neaplikují zásadu subsidiarity trestní represe, ačkoliv skutkové okolnosti svědčí o tom, že k tomu byly splněny podmínky, je porušen ústavní princip nullum crimen, nulla poena sine lege zakotvený v y [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003

sp. zn.

(N 136/31 SbNU 205), ze dne 29. 4. 2004

sp. zn.

(N 61/33 SbNU 113), ze dne 12. 10. 2006

sp. zn.

(N 186/43 SbNU 129), ze dne 4. 8. 2010

sp. zn.

(N 155/58 SbNU 321)].

14. Policejnímu orgánu a okresnímu státnímu zastupitelství proto nelze důvodně vytýkat, že v souladu s výsledky šetření a s poukazem na § 12 odst. 2 tr. zákoníku trestní věc odložily a stěžovatelce nepřímo doporučily řešit spor cestou civilní žaloby.

15. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud postupoval podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2018

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu