Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3426/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti M - KOVO s. r. o., IČO 25515799, sídlem v Rantířově 143, zastoupené Mgr. Petrou Vráblikovou, advokátkou se sídlem v Letech, Karlštejnská 518, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -174 ze dne 25. července 2018, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a vedlejších účastníků řízení 1) Krajského úřadu Kraje Vysočina, sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, 2) obce Rantířova, sídlem v Rantířov 78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka získala ve stavebním řízení dodatečné stavební povolení na stavbu linky alkalického zinkování a černění a stavbu zneškodňovací stanice odpadních vod. K žalobě vedlejší účastnice 2) Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. -346 ze dne 12. 10. 2017 zrušil rozhodnutí vydaná ve stavebním řízení s tím, že ve stavebním řízení nebyla stavba dostatečně vymezena a že stavba je zcela novým záměrem, který je v rozporu s územním plánem obce Rantířov. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost stěžovatelky a vedlejšího účastníka řízení 1) zamítl, neboť se ztotožnil se závěrem krajského soudu o rozporu dodatečně povolované stavby s územním plánem.

2. Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a ochranu vlastnictví. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že krajský soud zrušil rozhodnutí o dodatečném povolení stavby postupem, při němž prakticky nahradil činnost správního orgánu, a to včetně zjišťování skutkového stavu a jeho právního hodnocení. Tím došlo k porušení dělby moci mezi moc soudní a moc výkonnou. Krajský soud také vyšel z extenzivního oprávnění obce vykládat svůj územní plán. To vše za stavu, kdy v řízení stěžovatelka vše řádně doložila a namítaná újma na životním prostředí nebyla nijak konkretizována. Nejvyšší správní soud pak tento zásadně vadný postup krajského soudu akceptoval.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti.

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Subsidiaritu ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení je třeba chápat nejen ve formálním, ale též v materiálním smyslu. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení z hledisek souhrnných a po pravomocném skončení věci, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Ústavní stížností se tudíž zásadně lze domáhat ochrany jen proti rozhodnutím konečným, nikoliv dílčím (procesním) rozhodnutím.

5. Opakovaně jako nepřípustné proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí. Vázanost právním názorem instančně vyššího soudu nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti konečnému rozhodnutí o věci (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2011).

6. Je pravda, že právní názor správních soudů stěžovatelka nejspíše nebude moci v dalším řízení zvrátit. To plyne z kombinace závaznosti právního názoru soudu pro správní orgány [ ve spoj. s ] a předmětu případného dalšího řízení před správními soudy, které by mohlo být zahájeno po vydání nového správního rozhodnutí. V tomto řízení se totiž krajský soud může zásadně zabývat toliko posouzením toho, zda žalovaný správní orgán závazný názor soudu respektoval či nikoliv (srov. již rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. -36 ze dne 24. 11. 2000, č. 861/2001 SJS, či rozsudek NSS č. j. -56 ze dne 18. 6. 2004, č. NSS). V dalším řízení před správními orgány a soudy může být závaznost právního názoru prolomena jen v případě změny skutkových zjištění či právních poměrů (srov. přiměřeně usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. -56 ze dne 8. 7. 2008, č. 1723/2008 Sb. NSS). Ani tato skutečnost však nemůže založit přípustnost ústavní stížnosti proti kasačnímu rozhodnutí.

7. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelce stále může být poskytnuta ochrana jejích ústavně zaručených hmotných práv ve stavebním řízení, a bude-li třeba, rovněž v rámci řízení o opravných či jiných prostředcích ochrany práva, které jí zákon poskytuje (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 6. 2011). Nejde přitom o situaci, v níž by otázky rozhodné pro posouzení vlastní věci - možnost vydání dodatečného stavebního povolení - nebyly v dalším řízení již vůbec řešeny [srov. nálezy

sp. zn.

ze dne 4. 10. 1995 (N 55/4 SbNU 67) či

sp. zn.

ze dne 30. 5. 2018, odst. 15-19]. Ústavní stížnost je tedy předčasná, resp. nepřípustná ve smyslu .

8. Stěžovatelka se může bránit ústavní stížností zejména proti konečnému rozhodnutí v souzené věci. Samotné kasační rozhodnutí krajského soudu se může stát předmětem přezkumu za předpokladu, že byly vyčerpány prostředky, které měla stěžovatelka k dispozici v návaznosti na ně, a v jejichž rámci jí nebyla poskytnuta, resp. ani nemohla být poskytnuta ochrana jejího práva [srov. odst. 28-30 nálezu

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2012 (N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.), odst. 33-39 nálezu

sp. zn.

ze dne 18. 9. 2012 (N 159/66 SbNU 373), a také odst. 26-30 nálezu

sp. zn.

ze dne 6. 6. 2013 (N 101/69 SbNU 675)].

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatelky odmítl soudcem zpravodajem podle ve spoj. s jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2018

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj