Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2744/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Lucie Bejčkové, zastoupené Mgr. Ing. Mgr. Jiřím Dostálem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, č. j. -150, Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2016, č. j. -90, a Okresního soudu v Chomutově ze dne 23. 2. 2016, č. j. -70, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově jako účastníků řízení a korporace ESSOX s. r. o. se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné náměstí 231/7, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaná (dále jen "stěžovatelka") se u Okresního soudu v Chomutově domáhala určení, že doručení písemností ve věci vedené pod sp. zn. bylo neúčinné. Podle stěžovatelky neuvedla žalobkyně (dále jen "vedlejší účastnice") v žalobě její doručovací adresu, ačkoliv jí byla známa z řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. -68.

Okresní soud usnesením ze dne 23. 2. 2016, č. j. -70, návrh stěžovatelky zamítl; uvedl, že vedlejší účastnice v žalobě označila stěžovatelku adresou bydliště XX, a dále uvedla její další známou adresu - XY, která je podle informačního systému evidence obyvatel adresou trvalého pobytu stěžovatelky. Okresní soud odkázal na , podle kterého soud doručuje písemnosti na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, nesdělil-li účastník řízení jinou doručovací adresu. V souladu se zákonem tedy bylo stěžovatelce doručováno na adresu uvedenou v informačním systému evidence obyvatel.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20. 12. 2016, č. j. -90, potvrdil usnesení okresního soudu; odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud postupoval správně, doručoval-li na adresu uvedenou v informačním systému evidence obyvatel, neboť stěžovatelka soudu nesdělila jinou adresu pro doručování.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 5. 2018, č. j. -150, stěžovatelčino dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelkou vznesené právní otázky již byly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny a nalézací i odvolací soud se neodchýlily od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.

Proti usnesením obecných soudů se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 11. 8. 2018, doplněnou dne 29. 8. 2018, a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do svého ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu podle a d (dále jen " "). Stěžovatelka zejména opakuje argumentaci vznesenou již v řízení před obecnými soudy; namítá, že okresnímu soudu byly známy celkem tři adresy, které stěžovatelka sdělila v jiném řízení sp. zn. a na které se soud mohl pokusit písemnosti doručit. Okresní soud však vybral jednu ze tří adres, o které bezpečně věděl, že na ní stěžovatelku nikdy nezastihne, a jeho postup byl v rozporu s Odvolací soud následně nesprávně potvrdil usnesení nalézacího soudu a Nejvyšší soud odkázal na judikaturu, která na stěžovatelčinu věc nedopadá.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti; žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil.

Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní a jinou právní ochranu podle a y je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu nebo zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Ústavní soud může do činnosti obecných soudů zasáhnout pouze tehdy, jsou-li jejich právní závěry v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem "jednoduchého" práva v důsledku libovůle (např. nerespektováním kogentní normy), anebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva) nebo se zásadou rovnosti, zakládá porušení základního práva nebo svobody.

Postup v soudním řízení, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů, jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci příslušných právních institutů, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě excesů představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal; obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem. Dovolací soud adekvátně odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu k předloženým právním otázkám, které již byly řešeny v judikatuře.

Stěžovatelčina argumentace má především charakter polemiky se závěry obecných soudů, které jsou však v jejich rozhodnutích řádně odůvodněny, a není úlohou Ústavního soudu nahrazovat jimi provedené posouzení hodnocením vlastním. V posuzované věci je podstatné, že stěžovatelka měla v informačním systému evidence obyvatel uvedenou adresu, na kterou jí okresní soud doručoval v souladu s veškeré písemnosti, neboť v tomto konkrétním řízení sp. zn. neuvedla žádnou jinou adresu pro doručování. Je odpovědností stěžovatelky, aby měla v centrální evidenci uvedenou adresu trvalého pobytu, na které bude řádně písemností přebírat (aby byl ve vztahu k adrese pobytu stěžovatelky) sjednocen stav evidenční a faktický), popř. aby soudu sdělila jinou doručovací adresu. Naopak není zásadně povinností obecných soudů doručovat na jiné adresy, než na ty, které vyplývají z informačního systému evidence obyvatel nebo ze sdělení samotných účastníků v konkrétním řízení. Má-li stěžovatelka evidovanou adresu trvalého pobytu na tzv. ohlašovně a zároveň se fakticky zdržuje jinde, chová se procesně nezodpovědně a podstupuje riziko, že jí může být doručováno fikcí - v tom však nelze spatřovat porušení stěžovatelčiných práv.

S ohledem na shora uvedené proto Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem obecných soudů nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu