Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2521/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti V. V., t. č. Věznice Bělušice, P. O. BOX 1, Bečov u Mostu, zastoupeného Mgr. Martinem Dvořákem, advokátem sídlem Pražákova 1008/69, Brno, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 22. května 2018 č. j. -7 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 5. března 2018 č. j. KDV 502/2018-16, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených vyrozumění

Ústavní stížností ze dne 23. 7. 2018, doplněnou podáním ze dne 2. 8. 2018, se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení shora označených vyrozumění, jimiž byl informován o výsledku přezkumu postupu Vězeňské služby České republiky (dále jen "vězeňská služba") při výkonu jeho vazby ve Vazební věznici a u pro výkon zabezpečovací detence v Brně (dále jen " ").

Z obsahu napadených vyrozumění vyplynulo, že k podnětu stěžovatele Krajské státní zastupitelství v Brně (dále jen "KSZ") prošetřilo podmínky, za jakých byl stěžovatel vzat a následně držen ve výkonu vazby (po určitou dobu) bez informací o ustanoveném obhájci. KSZ konstatovalo, že vězeňská služba postupovala plně v souladu s příslušnými ustanoveními , o výkonu vazby. Ověřilo, že stěžovatel byl přijat do na základě písemného příkazu soudu vydaného na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. o vzetí do vazby a že opatřením téhož soudu z téhož dne byl stěžovateli ustanoven obhájce Mgr. Michal Zahuta. KSZ zjistilo, že opatření o ustanovení obhájce bylo doručeno vězeňské službě dne 27. 12. 2017 a následujícího dne byl stěžovatel uvědoměn o jménu obhájce a kontaktu na něho. Postup státního zástupce KSZ přezkoumalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci (dále jen "VSZ"), které potvrdilo postup i závěry KSZ jako správné.

Z dalších příloh připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že obsahově shodnou stížností se zabývala i vězeňská služba (ředitel brněnské a generální ředitel vězeňské služby), která u zaměstnanců neshledala žádné pochybení, které by nasvědčovalo bránění stěžovateli v kontaktu s jeho obhájcem.

II.

Argumentace stěžovatele

Stěžovatel uvedl, že byl omezen na osobní svobodě Policií České republiky ve dnech 16. 12. 2017 až 19. 12. 2017 a vězeňskou službou ve dnech 19. 12. 2017 až 29. 12. 2017, přičemž po celou dobu neměl žádné informace o svém obhájci v trestní věci vyžadující nutnou obhajobu. V době výkonu vazby opakovaně žádal vězeňskou službu o umožnění porady s obhájcem a informoval státní zastupitelství, policii, soudy, Českou advokátní komoru a Kancelář Veřejného ochránce práv o porušování svých práv. Spojení na svého obhájce obdržel dne 29. 12. 2017 a téhož dne ho telefonicky kontaktoval. Porada s obhájcem proběhla dne 2. 1. 2018 a až tento den bylo fakticky naplněno jeho právo na právní pomoc a obhajobu. Stěžovatel zpochybnil, že by opatření soudu ze dne 19. 12. 2017 o ustanovení obhájce bylo doručeno vězeňské službě až dne 27. 12. 20174, nicméně pokud by tomu tak bylo, je namístě shledat pochybení Městského soudu v Brně spočívající v nepřiměřeném prodlení při jeho doručování. Stěžovatel navrhl, aby napadená vyrozumění Ústavní soud zrušil, neboť KSZ i VSZ přehlédly objektivní fakt, že stěžovatel neměl v době od 19. 12. 2017 do 29. 12. 2017 přístup k právní pomoci ustanoveného obhájce.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

Na základě odůvodnění napadených vyrozumění lze konstatovat, že stížnost stěžovatele byla po obsahové stránce posouzena jako podnět k výkonu dozoru nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby ( zákona o výkonu vazby). Příslušné KSZ se jí zabývalo, na základě spisové dokumentace prověřilo postup vězeňské služby, kterou vyhodnotilo jako bezchybnou, a svoje závěry stěžovateli sdělilo. Postup KSZ přezkoumalo podle , o státním zastupitelství, VSZ, které ve shodě s KSZ zopakovalo, že námitky stěžovatele o držení ve vazbě bez obvinění a bez obhájce byly na základě obstaraných listin a učiněných zjištění jednoznačně vyvráceny. Ústavní soud po přezkoumání napadených vyrozumění z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, neboť shledal, že jak dozorové KSZ, tak i orgán dohledu (VZS), věnovaly prošetření stížnosti stěžovatele náležitou pozornost a o svých zjištěních a hodnocení postupu vězeňské služby stěžovatele přiměřeným způsobem informovaly.

Stěžovatel zpochybnil termín doručení opatření soudu o ustanovení obhájce vězeňské službě dne 27. 12. 2017. Jeho pochyby, formulované zcela obecně, nebyly s to zvrátit zjištění, která v tomto směru učinilo KSZ (a shodně s ním i orgány vězeňské služby), neboť stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl jediný relevantní argument, na kterém zakládal svoje tvrzení, že tomu bylo jinak.

Ústavní soud rovněž nemohl přisvědčit stěžovatelovu tvrzení o porušení práva na obhajobu tím, že po určitou dobu neměl přístup k právní pomoci obhájce. Je třeba mít na paměti, že stěžovateli byl v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu ustanoven obhájce, který obhajobu převzal. Je skutečností, že po určitou dobu - v průběhu doručování opatření soudu do (a ustanovenému obhájci) - stěžovatel nebyl a prakticky ani nemohl být ve spojení se svým obhájcem. To však samo o sobě neznamená, že došlo k porušení stěžovatelova ústavně zaručeného práva na obhajobu, resp. práva na právní pomoc. Ústavní soud připomíná, že účelem y a Úmluvy není garantovat práva teoretická či iluzorní, ale práva skutečná a účinná (srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2012, N 72/65 SbNU 17). Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že v jím označeném časovém rozmezí byly vůči němu činěny ze strany orgánů činných v trestním řízení či ze strany vězeňské služby právní úkony, u kterých byla nezbytně nutná přítomnost ustanoveného obhájce, resp., že by absence obhájce u těchto úkonů představovala porušení zákonných norem v takovém rozsahu, že byla zasažena sama podstata ústavní garance práva na obhajobu. Spíše šlo o to, že vazebně stíhaný stěžovatel měl zájem kontaktovat svého obhájce co nejdříve, což v nejbližším možném termínu také učinil.

Stěžovatelovou kritikou postupu Městského soudu v Brně při doručování předmětného opatření se Ústavní soud nezabýval, neboť předmětem jeho přezkumu byl postup KSZ a VSZ, jak ho ostatně stěžovatel sám petitorně vymezil.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. října 2018

Jan Filip v. r.

předseda senátu