Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3970/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Schreyerové, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, sídlem Jaselská 940/23, Brno, proti II. a IV. výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2017 č. j. -246, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Dagmar Podzimkové a Ing. Miloslava Podzimka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu (dále jen ""), stěžovatelka napadla výroky II. a IV. v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a y a , a d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že před obecnými soudy bylo na základě žaloby stěžovatelky vedeno řízení o určení dědického práva, ve kterém stěžovatelka zpochybňovalay, mající vyjadřovat poslední vůli zůstavitelky Květy Sojkové. Po provedeném dokazování soudy vznesené žalobě přisvědčily, když předložené závěti byly shledány neplatnými - závěť z roku 2009 byla zůstavitelkou přetržena a Okresní soud v Semilech (dále jen "okresní soud") ji tak považoval za zrušenou zničenímy, novější závěť z roku 2012 pak trpí nedostatkem datace a je tedy neplatná pro rozpor s , . Stěžovatelce bylo okresním soudem přiznáno pro úspěch ve věci právo na náhradu nákladů řízení proti žalovaným.

3. Na základě odvolání vedlejších účastníků Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 21. 9. 2017 č. j. -246 rozhodl tak, že přisvědčil závěrům rozsudku okresního soudu co do věci samé, nicméně změnil jej v tom směru, že stěžovatelce nepřiznal náhradu nákladů řízení. S odkazem na totiž shledal, že je třeba přihlédnout k tomu, že podle přání zůstavitelky by měla předmětný byt v S. dostat rodina žalovaných, když zůstavitelka ve zkoumaných listinách vyslovila i úvahu v tom směru, že stěžovatelka již zdědila byt po manželu zůstavitelky a jeho matce v M. Z důvodu neplatnosti závěti, když zůstavitelka zřejmě podcenila přípravu jejího vyhotovení, nebude její vůle respektována. Nebude tak moci být naplněna zásada preference platnosti závěti, což není vůči vedlejším účastníkům spravedlivé. Z těchto důvodů není ani spravedlivé, aby hradili úspěšné žalobkyni (stěžovatelce) náklady řízení, které jí vznikly zejména za zastoupení advokátem.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka s rozhodnutím krajského soudu nesouhlasí, neboť se domnívá, že při rozhodování o nákladech řízení mělo být rozhodnuto s ohledem na její plný úspěch ve věci. Odůvodnění krajského soudu nerozumí, když toliko řádně podávala žalobu a vedla řízení, kterou bránila a uplatňovala své právo zákonného dědice. Jeho závěry považuje za nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká nepřiznání nákladů řízení ve výši 18 552 Kč.

7. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle jde o částky tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky ve sféře určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

(všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv".

8. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 27. 1. 2010,

ze dne 4. 10. 2011,

ze dne 1. 3. 2012,

ze dne 13. 3. 2013,

ze dne 7. 8. 2013,

ze dne 25. 2. 2014,

ze dne 6. 1. 2015,

ze dne 15. 9. 2015 nebo

ze dne 30. 1. 2018.

9. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelního charakteru a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatelka ani nezmiňuje, že by se snad nacházela v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by již částka 18 552 Kč pro ni představovala nějakou vysokou zátěž. Naopak z dostupných údajů vyplývá, že její finanční situace zřejmě je a má dále být relativně příznivá, kdy již v minulosti zdědila jeden byt a nyní se bude podílet na dědictví zahrnujícím byt druhý. Za této situace Ústavní soud dospěl k závěru, že i případná nepřesvědčivost závěrů krajského soudu při rozhodování o nákladech řízení by nemohla představovat pochybení dosahující svou intenzitou ústavněprávní roviny.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2018

Radovan Suchánek v.r.

předseda senátu