Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1826/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, ve věci opožděného informování o nařízení odposlechu Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, ze dne 20. března 2018, č. j. NCOZ-3040/2/ČJ-2018-411400-E, za účasti Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 24. března 2018 byla zástupci stěžovatele doručena informace vydaná Policií České republiky, že příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. června 2011, sp. zn. , pro dobu od 14. června do 14. října 2011, a příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. ledna 2012, sp. zn. , pro dobu od 16. ledna do 16. února 2012, byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu telefonu stěžovatele podle § 88 odst. 1 trestního řádu.

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá výroku, že mu opožděným informováním o nařízení odposlechu uvedenými příkazy bylo znemožněno efektivně se domáhat ochrany práv podle § 88 odst. 8 trestního řádu, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle základních práv a svobod (dále jen " "), jakož i podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a také jeho právo na účinné opravné prostředky podle Úmluvy.

Stěžovatel (novinář) uvádí, že dne 11. května 2011 vyšel jeho článek obsahující informaci, že získal protokol z výslechu osob v mediálně sledované věci, který provedli rakouští a čeští policisté. Po několika měsících byl policejním orgánem (Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu) vyzván k podání vysvětlení, jak uvedený protokol získal. V období červen - říjen 2011, následně v lednu a únoru 2012, byl jeho telefon odposloucháván na základě shora označených příkazů. Dne 26. července 2014 deník Právo zveřejnil informaci o nařízených odposleších, mimo jiné i stěžovatele, na jehož základě se stěžovatel obrátil na policejní orgán se žádostí o informace o nařízeném odposlechu, kterou mu ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu odmítl vydat s odkazem na ustanovení § 88 odst. 9 trestního řádu.

Následně se stěžovatel obrátil na Nejvyšší soud s návrhem na přezkum odposlechu podle § 88 odst. 8 trestního řádu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. března 2015, č. j. -26, návrh odmítl s odkazem na § 88 odst. 8 trestního řádu, který pro přijetí návrhu vyžaduje kumulativní splnění podmínky pravomocného skončení věci a zaslání informace odposlouchávané osobě, což v případě stěžovatele nebylo splněno. Stěžovatel současně podal i ústavní stížnost, v níž namítal porušení svých práv nařízením odposlechů, poté, co rozhodl Nejvyšší soud, napadl i jeho výše uvedené usnesení. Ústavní soud obě řízení spojil a nálezem ze dne 26. dubna 2016,

sp. zn.

, zamítl stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, ostatní (odposlouchávání stěžovatele) odmítl; současně konstatoval, že pokud by zjistil "že informační povinnost podle § 88 odst. 8 trestního řádu byla orgány činnými v trestním řízení opomenuta, přestože již bylo trestní řízení pravomocně skončeno a ve věci nemohly být uplatněny výjimky ve smyslu § 88 odst. 9 trestního řádu, musel by nutně dospět k závěru, že došlo k zásahu do základních práv stěžovatele, neboť by tak stěžovateli byla upřena možnost domáhat se ochrany před Nejvyšším soudem".

V říjnu 2016 se stěžovatel opět obrátil na policejní orgán (Národní centrálu proti organizovanému zločinu), který mu sdělil, že s ohledem na ustanovení § 88 odst. 9 trestního řádu není možné poskytnout informace o odposleších. K požadavku na výkon dozoru Vrchní státní zastupitelství v Olomouci stěžovateli dne 17. února 2017 pod sp. zn. 6 VZN 407/2011 sdělilo, že dozor není možné vykonávat, neboť v uvedené trestní věci vydal policejní orgán dne 16. února 2012, č. j. UOOZ-36/TČ-2011-200402, usnesení jimž byla věc odložena. Následně byla stěžovateli doručena v záhlaví uvedená informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 88 odst. 8 trestního řádu policejní orgán (sám) ve lhůtě podle § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu informuje odposlouchávanou osobu a uvede, který soud vydal příkaz k odposlechu, jak dlouho byl odposlech prováděn a kdy byl ukončen; součástí je také informace o možnosti obrátit se na Nejvyšší soud s návrhem na přezkum zákonnosti příkazu. Policejní orgán informaci nepodá, existuje-li některá z výluk uvedených v ustanovení § 88 odst. 9 trestního řádu.

V projednávané věci byl stěžovatel o ukončení řízení informován státním zástupcem Vrchního státní zastupitelství v Olomouci sdělením ze dne 17. února 2017; informaci podle § 88 odst. 8 trestního řádu pak obdržel dne 24. března 2018. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2015, č. j. -26, i nálezem Ústavního soudu ze dne 26. dubna 2016,

sp. zn.

, tak byly naplněny předpoklady pro podání návrhu k přezkumu zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Nejvyšším soudem, v řízení podle § 314l a násl. trestního řádu, a to bez ohledu na skutečnost, že informace policejního orgánu ze dne 20. března 2018 neobsahovala poučení o možnosti se na Nejvyšší soud obrátit.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti požaduje deklaraci zásahu do svých zaručených práv znemožněním domáhat se efektivní ochrany podle § 88 odst. 8 trestního řádu - pro opožděnost informace o nařízeném odposlechu. Lhůta k aplikaci tohoto nástroje je odvozena právě od doručení informace a lhůta k podání návrhu stěžovateli začala běžet teprve 24. března 2018, i přesto, že řízení, v němž byly nařízeny odposlechy, mimo jiné i stěžovatelova telefonu, bylo ukončeno již 16. února 2012; opakovaně byl totiž stěžovatel odkázán na nemožnost informovat jej pro výjimku podle § 88 odst. 9 trestního řádu bez bližší konkretizace zákonného důvodu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatel nebyl informován bezprostředně po pravomocném skončení věci pro existenci nespecifikované výjimky podle § 88 odst. 9 trestního řádu, teprve když pominula, a to až na základě žádosti stěžovatele, mu byla informace poskytnuta. Poté stěžovatel využil své možnosti domáhat se ochrany svých práv a dne 13. června 2018 u Nejvyššího soudu podal jeho návrh podle § 88 odst. 8 trestního řádu; věc vedená pod sp. zn. byla rozhodnuta dne 31. srpna 2018. Stěžovatel byl informován o odposlechu se značným zpožděním, nebyla mu však v důsledku toho upřena možnost domáhat se ochrany práv podle § 88 odst. 8 trestního řádu. Opožděnou informací tak nebyla porušena jeho možnost domáhat se soudní ochrany a práva zakotvená v y a 6 odst. 1 a 13 Úmluvy, neboť stěžovatel bude mít možnost domáhat se přezkumu posledního rozhodnutí Nejvyššího soudu - podle jeho výsledku - a v tuto chvíli je tudíž stížnost minimálně předčasná.

Ústavní soud je povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ne každý postup orgánu činného v trestním řízení, který by byl podle jednoduchého práva procesně vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Postup ve stěžovatelově věci vadný (opožděný) byl, zároveň však stěžovatel dosud má možnost efektivně se domoci nápravy. Vznikla-li mu navíc újma v souvislosti s nesprávným úředním postupem, může se domáhat její náhrady podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu