Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2580/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti PON Praha a. s., sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem, sídlem Glinkova 1659/14, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2018 č. j. -183 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2017 č. j. -118, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a JUDr. Petra Loudy a Ing. Gabriely Altmanové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména její právo na soudní ochranu podle a násl. y základních práv svobod (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 24. 11. 2017 č. j. -118, k odvolání vedlejší účastnice (bývalé manželky povinného - prvního vedlejšího účastníka) změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2017 č. j. -60 tak, že exekuci prodejem v tomto rozhodnutí specifikovaného bytu zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Městský soud vyšel ze zjištění, že exekuce byla v posuzované věci vedené na základě pravomocného usnesení městského soudu ze dne 20. 5. 2016 č. j. -927, jímž byl schválen smír ve znění závazku povinného (tehdy žalovaného) zaplatit oprávněné (tehdy žalobkyni, nyní stěžovatelce) exekučně vymáhanou částku; podkladem smíru byla dohoda účastníků ze dne 9. 5. 2016, v níž bylo ujednáno, že veškeré vzájemné nároky účastníků jsou smírem vyrovnány a účastníci již nebudou "ničeho dalšího po sobě požadovat". S ohledem na zmíněné skutečnosti městský soud po právní stránce uzavřel, že smír účastníků představuje zvláštní způsob narovnání, jehož důsledkem je zánik dosavadního závazku a jeho nahrazení závazkem novým. Protože nový závazek vznikl po rozvodu manželství vedlejších účastníků (30. 10. 2010) a po vypořádání jejich společného jmění, nelze jej uspokojit z výlučného majetku bývalé manželky povinného, a tudíž je dán důvod pro zastavení exekuce.

3. S tímto závěrem se ztotožnil i Nejvyšší soud v ústavní stížností napadeném usnesení a dovolání stěžovatelky odmítl, neboť městský soud se podle něj dovoláním napadeným usnesením neodchýlil od ustálené soudní praxe dovolacího soudu.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti upozorňuje, že smír i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nemusí vždy představovat jen narovnání, ale může být například nepojmenovanou smlouvou. Právní jednání by se přitom měla vždy vykládat v souladu s autonomií vůle smluvních stran, a nikoliv podle autoritativního výkladu soudů (jako je tomu v tomto případě). Věděla-li by stěžovatelka, že uzavřením smíru ztratí možnost uspokojit svou pohledávku alespoň částečně i z majetku bývalé manželky povinného, nikdy by k uzavření smíru nepřistoupila, neboť taková interpretace smíru znamená, že nevymůže ničeho, což není spravedlivé.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

8. Argumentace stěžovatelky totiž ve svém důsledku neobsahuje žádnou věcnou, natožpak ústavněprávní argumentaci. Ani městský soud ani Nejvyšší soud v ústavní stížností napadených rozhodnutích netvrdí, že by smír musel vždy jen představovat narovnání. Na druhou stranu Nejvyšší soud na straně 4 svého usnesení přesvědčivě vysvětlil, proč v dané věci nelze uzavřený smír chápat například jako uznání dluhu či jako nepojmenovanou smlouvu, byť si to stěžovatelka přeje. Ostatně sama stěžovatelka věcně proti výkladu smíru, jak ho provedly oba soudy, v ústavní stížnosti ve skutečnosti ničeho zásadního nenamítá, když se jen - byť z pochopitelných důvodů - brání tomu, že by do majetku povinného neměla náležet hodnotná nemovitá věc. Takový následek smíru však měla stěžovatelka uvážit před jeho uzavřením, neboť takový následek podle přesvědčení Ústavního soudu nelze přičítat nesprávnému nebo dokonce neústavnímu výkladu obecných soudů, jejichž rozhodnutí stěžovatelka napadá.

9. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) zaručená stěžovatelce ústavním pořádkem, a proto byla její ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu