Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 914/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Bernarda Pospěcha, zastoupeného Mgr. Hanou Bočkovou, advokátkou, se sídlem Nádražní 308/3, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -574 ze dne 20. 12. 2017, usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -504 ze dne 20. 10. 2016 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 1. 2016 č. j. -444, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a d (dále jen " ").

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 14. ledna 2016 č. j. -444 zamítl žalobu pro zmatečnost podanou stěžovatelem proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. ledna 2008 č. j. -100 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. července 2008 č. j. -163 (výrok I.) a žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 14. února 2012 č. j. -100 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2012 č. j. -147 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatele usnesením ze dne 20. října 2016 č. j. -504 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , (dále též jen " ''), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v řízení o žalobách pro zmatečnost u Okresního soudu v Opavě opakovaně žádal o ustanovení právního zástupce, soud mu však v této žádosti nevyhověl, byť si byl vědom, že stěžovatel není schopen v rámci složitosti sporu vše řádně doplnit. Stěžovatel je přesvědčen, že obě žaloby o zmatečnosti měly být řešeny v rámci nového řízení a pod novou spisovou značkou Okresního soudu v Opavě, nikoliv vše pod sp. zn. , skutečnost, že žaloby nebyly řešeny zcela odděleně v rámci nového spisu, považuje za zásah do svého práva na spravedlivý proces. Neustanovení zástupce v odvolacím řízení považuje stěžovatel též za zásah do svých základních práv. Závěry soudů pak pro podjatost, jednostranný postup a nedostatek opory v provedených důkazech hodnotí jako zásah do svých práv.

4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud nejdříve konstatuje, že přestože stížnostní námitky stěžovatele směřují v zásadě jen proti postupům a závěrům soudů prvního a druhého stupně, v řízení o ústavní stížnosti bylo nutno věnovat pozornost především rozhodnutí dovolacího soudu, kterým bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto pro vady v souladu s . V takovém případě, tj. při odmítnutí dovolání pro vady, totiž může být předmětem přezkumu Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti zásadně jen otázka splnění náležitostí dovolání podle . Naopak samotná správnost, respektive ústavnost rozhodnutí ve věci nemůže být předmětem přezkumu Ústavního soudu, neboť nebyla předmětem přezkumu ani před Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 31. 10. 2017; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz).

6. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nepředkládá Ústavnímu soudu žádné argumenty směřující k rozporování závěrů Nejvyššího soudu o vadnosti jeho dovolání. Ústavní soud tak neshledal důvody zpochybnění závěrů Nejvyššího soudu uvedené v jeho napadeném rozhodnutí a neshledává, že by toto rozhodnutí bylo v rozporu s ústavně zaručenými právy stěžovatele, zejména jeho právem na přístup k soudu. Z toho důvodu Ústavní soud posoudil ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněnou.

7. Pokud pak jde o zbylá napadená rozhodnutí nižších obecných soudů, Ústavní soud shledal ústavní stížnost směřující proti nim jako nepřípustnou. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní stížnost je tedy založena na principu subsidiarity, vyžadujícím předchozí vyčerpání dostupných právních prostředků před podáním ústavní stížnosti. Pokud je však podáno dovolání trpící vadami, nejedná se o řádně uplatněný opravný prostředek, který by byl meritorně přezkoumatelný Nejvyšším soudem a jehož vyčerpání podmiňuje přípustnost ústavní stížnosti (srov. také nález

sp. zn.

ze dne 19. 11. 2015, bod 16).

8. Podaná ústavní stížnost byla proto v části směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle a ve zbylé části směřující proti rozhodnutím okresního a krajského soudu byla s ohledem na princip subsidiarity ( ) odmítnuta jako nepřípustná dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu