Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1152/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti H. M. a P. H., zastoupených Mgr. Josefem Krskem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová 14:

A) proti:

1. usnesení Policie České republiky č. j. KRPU-2198-13/TČ-2015-040881-KH,

2. vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Mostě sp. zn. 1 ZN 8145/2014,

3. písemnosti Policie České republiky č. j. KRPU-219052-4/TČ-2014-040814,

4. vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 5. ledna 2018, sp. zn. 1 KZN 376/2017,

5. usnesení Policie České republiky č. j. KRPU-272300-21/TČ-2014-040881-KH,

6. usnesení Policie České republiky č. j. KRPU-272300-24-TČ-2014-040881-KH,

7. vyrozumění Policie České republiky č. j. KRPU-2198-13/TČ-2015-040881-KH,

8. sdělení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem č. j. 1 KZN 322/2016-25,

9. vyrozumění Policie České republiky ze dne 8. září 2016 sp. zn. KRPU 199429/TČ-2016-040814,

10. vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Mostě č. j. 1 ZN 8128/2016-19,

11. sdělení písemnosti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem č. j. 1 KZT 1259/2016-10,

12. vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Mostě č. j. 1 ZN 8145/2014-9,

B) proti průtahům ve věcech:

1. trestního oznámení doručeného dne 26. září 2014,

2. Policie České republiky pod sp. zn. KRPU-199429/TČ-2016-040814,

3. Policie České republiky pod sp. zn. KRPU-186307/ČJJ-2016-040814,

4. Policie České republiky pod č. j. KRPU-272300-3/TČ-2014-040881-KH,

5. Policie České republiky pod č. j. KRPU-2198-3/TČ-2015-040881-KH,

6. Policie České republiky pod č. j. KRPU-272300-6/TČ-2014-040881-KH,

7. trestního oznámení ze dne 24. října 2017,

8. Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem č. j. 1 KZN 376/2017-26,

za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, Okresního státního zastupitelství v Mostě a Policie České republiky jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé v podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítají, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena jejich práva zakotvená v d (dále jen " "), jakož i v , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Podáním označeným jako ústavní stížnost se stěžovatelé ještě bez právního zastoupení domáhali zásahu proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které podle jejich názoru nepostupovaly v souladu se zákonem, a proto navrhli zrušení blíže specifikovaných usnesení, vyrozumění a dalších písemností, jakož i zrušení nedatovaných písemností specifikovaných jen spisovou značkou. Po rychlém sledu dalších podání obdržel Ústavní soud i doplnění ústavní stížnosti vypracované advokátem, který však jen zopakoval tvrzení stěžovatelů, aniž by specifikoval, čeho konkrétně se stěžovatelé u Ústavního soudu domáhají; proto byl zástupce vyzván k odstranění vad podání. Jedním z řady doplnění ústavní stížnosti se stěžovatelé vedle zrušení usnesení a písemností vydaných Policií České republiky v Mostě, Okresním státním zastupitelstvím v Mostě a Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem domáhali zamezení průtahům v některých blíže specifikovaných řízeních před uvedenými orgány veřejné moci.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti podrobně popisují jednotlivé děje a okolnosti, které je vedly ke kontaktování orgánů činných v trestním řízení. Vzhledem k tomu, že jejich námitky zůstaly neoslyšeny a o podnětech bylo rozhodnuto způsobem, který neočekávali a nadále jej považují za nesprávný, mají za to, že došlo k porušení jejich základních práv.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není, jak již mnohokrát vyslovil, další instancí v soustavě obecného soudnictví, a proto je ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně procesních předpisů, která u stěžovatele vyvolávají reálné negativní dopady do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod, nebo je alespoň ohrožují. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími (úkony) byla porušena základní práva stěžovatelů.

Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatelka vlastní nemovitost (obchodní centrum) a stěžovatel ji zastupuje při její správě. Vzhledem k tomu, že smluvní vztahy s nájemci a uživateli byly ošetřeny způsobem, který nezabránil nejasnostem a sporům mezi stranami, obrátila se stěžovatelka prostřednictvím stěžovatele opakovaně na orgány činné v trestním řízení, aby existující problémy vyřešily. Jelikož však jde o soukromoprávní spory plynoucí ze smluvních vztahů, nezjistil věc šetřící policejní orgán spáchání jakéhokoliv trestného činu, a proto podněty stěžovatelů odkládal, případně stěžovatele informoval, že orgán činný v trestním řízení není příslušný k projednání dané věci. Stěžovatelé, přesvědčeni o nesprávnosti takového závěru, obracejí se na státní zastupitelství vykonávající dozorovou a přezkumnou činnost; správnost postupu policejního orgánu byla ze strany státního zastupitelství opakovaně prověřena. Pro pluralitu podání, jejich doplňování a užití opravných prostředků vznikl propletenec jednotlivých stížnostních podnětů, což je patrné i z ústavní stížnosti. Stěžovatelé mají za to, že sami vyšetřovatelé (státní zástupci) jsou zapojeni do komplotu směřujícího k porušení jejich práv.

Pro řadu nepřesností v ústavní stížnosti stran spisových značek, čísel jednacích, případně dat jejich vydání, si Ústavní soud vyžádal dostupné podklady od Okresního státního zastupitelství v Mostě a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, která je Ústavnímu soudu poskytla.

Přestože ani zástupce stěžovatelů k výzvě nesdělil, kdy jim byla která písemnost doručena, vyplývá ze získaných podkladů, především z vyrozumění č. j. 1 KZN 376/2017-72 (bod A4), které Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem vydalo dne 25. ledna 2018 (nikoliv jak stěžovatelé uvedli 5. ledna 2018), že ústavní stížnost v části směřující proti písemnostem pod body A1 a A7 (usnesení Policie České republiky sp. zn. KRPO-2198-13/TČ-2015-040881/KH [správně KRPU-2198-13/TČ-2015-040881-KH] ze dne 22. května 2015), A2 (vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Mostě sp. zn. 1 ZN 18145/2014 [správně 1 ZN 8145/2014] ze dne 15. února 2016), A3 (vyrozumění stěžovatelky Policií České republiky ze dne 20. října 2014, č. j. KRPU-219052-4/TČ-2014-040814), A5 (usnesení Policie České republiky ze dne 7. dubna 2015, č. j. KRPU-272300-21/TČ-2014-040881/KH), A6 (usnesení Policie České republiky ze dne 21. dubna 2015, č. j. KRPU-272300-24-TČ-2014-040881-KH), A8 (sdělení Krajského státní zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. května 2016, č. j. 1 KZN 322/2016-25), A9 (vyrozumění státního zástupce policejním orgánem ze dne 30. listopadu 2016, č. j. KRPU 199429/TČ-2016-040814 o podnětu stěžovatele ze dne 8 září 2016), A10 (vyrozumění stěžovatelky ze dne 15. února 2017, č. j. 1 ZN 8128/2016-19), A11 (sdělení státního zástupce ze dne 27. prosince 2016, č. j. 1 KZT 1259/2016-10) a A12 (ze dne 6. ledna 2015, č. j. 1 ZN 8145/2014-9, vyrozumění stěžovatele o kontrole postupu policejního orgánu o trestním oznámení stěžovatele ze dne 21. září 2014), byla podána po lhůtě stanovené v ustanovení - proto je Ústavní soud odmítl pro opožděnost.

Vyrozuměním o vykonaném dohledu ze dne 25. ledna 2018, č. j. 1 KZN 376/2017-72 (A4), státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství stěžovatelům vysvětlila účel dohledu státního zastupitelství i z toho plynoucí závěr, že podnět shledala zčásti nedůvodným, zčásti sdělila, že se netýká věcného vyřízení věci a zčásti jej postoupila krajskému či okresnímu státnímu zastupitelství k vlastnímu opatření. Uvedeným vyrozuměním nebyli stěžovatelé zkráceni ve svých právech, a proto je v této části ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Domáhají-li se stěžovatelé nepokračování v průtazích (bod B), zjistil Ústavní soud následující.

Trestní oznámení stěžovatelů ze dne 21. září 2014, doručené dne 26. září 2014 (B1), policejní orgán prověřil a vyhodnotil jako důsledek občanskoprávního sporu účastníků, tedy věc, jejíž řešení nepřísluší orgánům činným v trestním řízení; o tom byla stěžovatelka zpravena vyrozuměním ze dne 20. října 2014, č. j. KRPU-219052-4/TČ-2014-040814, doručeným jí dne 24. října 2014 (viz bod A3). Pro svůj nesouhlas s vyrozuměním se stěžovatelé obrátili na okresní stání zastupitelství, které vyhodnotilo postup policejního orgánu jako správný, o čemž byli stěžovatelé vyrozuměni dne 6. ledna 2015, č. j. 1 ZN 8145/2014-9 (bod A12).

Okresní státní zastupitelství v Mostě obdrželo podání stěžovatele ze dne 8. září 2016 (doručeno dne 14. září 2016), které státní zástupce postoupil policejnímu orgánu, u něhož byla věci přidělena sp. zn. KRPU-199429/TČ-2016-040814 (B2). Dne 30. listopadu 2016 vyrozuměl policejní orgán pod č. j. KRPU-199429-19/TČ-2016-040814 (A9) státního zástupce, že z věci vyčlenil skutek označený v podání stěžovatele bodem III. k samostatnému řízení pod právě uvedenou spisovou značkou. Dále policejní orgán informoval státního zástupce o provedených úkonech a posouzení věci s tím, že nezjistil žádné skutečnosti, důvodně nasvědčující spáchání trestného činu či přestupku. V této věci se okresní státní zastupitelství zabývalo tvrzenými průtahy (viz vyrozumění ze dne 11. října 2016, č. j. 1 ZN 8128/2016-9) a následně státní zástupce stěžovatele dne 15. února 2017, pod č. j. 1 ZN 8128/2016-19 (A10) vyrozuměl, že postup policejního orgánu byl zákonný a správný.

K věci Policie České republiky vedené pod sp. zn. KRPU-186307/ČJJ-2016-040814 (B3) Ústavní soud zjistil, že dne 6. září 2016 pod č. j. KRPU-186307-2/ČJ-2016-040814 sepsal policejní inspektor úřední záznam o zjištění stěžovatelem přivolané policejní hlídky k řešení sporu mezi ním a další osobou ohledně demontáže reklamních poutačů a dřevěného přístřešku. Dne 17. října 2016 byl pod č. j. KRPU-186307-3/ČJ-2016-040814 pro absenci spáchání trestného činu či správního deliktu vyhotoven návrh na založení věci.

Policejní orgán pod č. j. KRPU-272300-3/TČ-2014-040881-KH (B4) dne 31. prosince 2014 stěžovatele v rámci prověřování trestního oznámení stěžovatelky vyzval k dodání listinného materiálu prokazujícího hodnověrnost tvrzení o vzniku poruchy na fotovoltaické elektrárně dne 22. listopadu 2014 v době kolem 8.49 hod. Následně byl stěžovatel vyzván k podání vysvětlení (č. j. KRPU-272300-6/TČ-2014-040881-KH ze dne 18. února 2015), byla vyhodnocena námitka podjatosti (7. dubna 2015, č. j. KRPU-272300-21/TČ-2014-040881-KH - viz bod A5), a věcí se zabýval státní zástupce okresního státního zastupitelství, který vyrozuměním ze dne 10. dubna 2015, č. j. 1 ZN 1690/2015-6, reagoval na stížnost stěžovatele (zmocněnce stěžovatelky). Nakonec policejní orgán věc odložil usnesením ze dne 21. dubna 2015, č. j. KRPU-272300-24/TČ-2014-040881-KH (viz A6), neboť nešlo o podezření z přečinu a nebylo namístě věc vyřídit jinak.

Pod bodem B5, č. j. KRPU-2198-3/TČ-2015-040881-KH (správně KRPU-2198-13/TČ-2015-040881-KH), ze dne 22. května 2015 (viz A7) byl stěžovatel policejním komisařem vyrozuměn, že stran jeho trestního oznámení ze dne 5. ledna 2015 proběhlo šetření a výslechy - s tím, že jednání představitele obchodní společnosti (proti němuž bylo trestní oznámení podáno) nenaplňovalo zákonné znaky protiprávního jednání; přitom uvedl, že vztahy obchodní společnosti se stěžovatelkou (zastoupenou stěžovatelem) jsou možná nestandardní, nemorální či neseriózní, nicméně vyloučil, že by šlo o jednání trestné.

Výzvou policejního komisaře ze dne 18. února 2015, č. j. KRPU-272300-6/TČ-2014-040881-KH (B6), byl stěžovatel povolán k podání vysvětlení ve věci trestního oznámení stěžovatelky. Stěžovatel se měl k podání vysvětlení dostavit dne 2. března 2015 v 9.00 hod. (viz též bod B4).

Trestní oznámení stěžovatele ze dne 24. října 2017 (B7) proti policistovi nevyhodnotil státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jako případ podle , o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, ale jako výkon dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství v Mostě, který příslušná státní zástupkyně prováděla, o čemž stěžovatele informoval ve vyrozumění o vykonaném dohledu ze dne 25. ledna 2018, č. j. 1 KZN 376/2017-72 (viz bod A4).

K námitce průtahů pod bodem B8 Ústavní soud z předložených podkladů zjistil, že pod č. j. 1 KZN 376/2017-26 (správně č. j. 1 KZN 376/2017-25) vyrozuměla státní zástupkyně krajského státního zastupitelství dne 27. října 2017 stěžovatele, že jeho podání v části II. posoudila jako výkon dohledu ve věci Okresního státního zastupitelství v Mostě vedené pod sp. zn. 1 ZN 8128/2016, o jehož výsledku bude stěžovatel vyrozuměn, v části I., bodech 1. a 5. postoupí věc Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem ke sp. zn. 1 KZN 322/2016, a v části I. bodech 2., 3. a 4. postoupila podání k vlastnímu šetření Okresnímu státnímu zastupitelství v Mostě.

Jakkoliv jsou jednotlivá řízení stěžovatelů vzájemně provázaná a poněkud nepřehledná, lze dohledat, že řízení již byla ukončena, případně se stala předmětem řízení dalších, a proto Ústavní soud uzavírá, že nezjistil stěžovateli tvrzené průtahy. Ústavní stížnost je tedy co do namítaných průtahů v řízení zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud nezjistil rovněž, že by orgány veřejné moci zasáhly do práva stěžovatelů na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ( y a 8 Úmluvy) způsobem, který v ústavní stížnosti namítli. Je pochopitelné, že se stěžovatelé cítí být v nepříznivé situaci, protože užívání nemovitosti stěžovatelky neprobíhá podle jejich představ, v žádném případě však nelze tuto nespokojenost klást za vinu orgánům činným v trestním řízení a hledat v jejich zákonném postupu kampaň směřující proti zájmům stěžovatelů. Příslušné orgány se jejich podáními i opravnými prostředky zabývaly v souladu s právem na spravedlivý proces ( Úmluvy) a rozhodovaly správně i o opravných prostředcích ( Úmluvy). Porušením základních práv nemůže být bez dalšího nepříznivé rozhodnutí či zákonem odůvodněné odmítnutí předloženého požadavku. I tento okruh námitek tak Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněným.

Proto Ústavní soud uzavírá, že podání stěžovatelů vyhodnotil zčásti jako podaná po lhůtě ( ), zčásti jako zjevně neopodstatněná ( ), a proto stížnost jako celek odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu