Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3528/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. D., právně zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem Palackého 500/1, Jihlava, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Jihlava, Oddělení obecné kriminality ze dne 10. 4. 2019 č. j. KRPJ-130785-51/TČ-2018-160771-VEN a usnesení Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 10. 5. 2019 č. j. ZT 97/2019-49, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 11. 2019, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho práva garantovaná a d.

2. Z ústavní stížnosti a z připojených rozhodnutí vyplývá, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku. Proti usnesení státního zástupce podal stěžovatel ústavní stížnost, která byla usnesením ze dne 23. 9. 2019

sp. zn.

jako nepřípustná odmítnuta, a to z důvodu, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Proto podal stěžovatel dne 23. 9. 2019 ke Krajskému státnímu zastupitelství v Brně podnět k dohledu ve smyslu , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém rozebral důvody, proč považuje zahájené trestní stíhání za nezákonné a nepřezkoumatelné, když má za to, že usnesení policejního orgánu nesplňuje potřebné zákonné náležitosti, předpokládané ustanovením tr. řádu. Podle stěžovatele policejní orgán v odůvodnění svého usnesení vůbec neoznačil skutečnosti, které sloužily jako podklad pro zahájení trestního stíhání stěžovatele a odůvodňovaly závěr o důvodnosti trestního stíhání.

3. Dne 30. 10. 2019 bylo stěžovateli doručeno sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 29. 10. 2019 č. j. -22, ve kterém krajský státní zástupce uvedl, že jelikož již byla dozorovým státním zástupcem podána obžaloba k Okresnímu soudu v Jihlavě, brání tato skutečnost tomu, aby ve věci byl vykonán dohled nad postupem nižšího státního zastupitelství. Nicméně i přesto se stručně vyjádřil i k námitkám stěžovatele, které shledal nedůvodnými.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že usnesení o zahájení jeho trestního stíhání nesplňuje základní formální náležitosti a není dostatečným způsobem odůvodněno a podloženo zjištěnými skutečnostmi. Ačkoli stěžovatel nebrojí proti sdělení krajského státního zastupitelství o výsledku výkonu dohledu, Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako přípustnou a podanou v zákonem stanovené lhůtě, neboť opačný přístup by byl z jeho strany příliš formalistický.

5. Ústavní tedy soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

6. Ústavní soud dle své ustálené judikatury [srov. např. nález ze dne 3. 7. 2003

sp. zn.

(N 105/30 SbNU 471)] nezasahuje do probíhajících trestních řízení, a to tím spíše v jejich přípravné fázi, nedochází-li tím současně k významnému a nenapravitelnému zásahu do základních práv a svobod (např. vzetím do vazby). Existenci takového zásahu stěžovatel nenamítá. V takových případech lze ústavní stížnosti, brojící proti zahájení trestního stíhání, vyhovět toliko tehdy, lze-li postup orgánů činných v trestním řízení označit za svévolný, a tedy zjevně postrádající jakýkoliv racionální a právní podklad. Tak tomu však v dané věci není.

7. Usnesení policejního orgánu ze dne 10. 4. 2019 je dostatečně obsáhlé a zevrubně popisuje jak nashromážděné důkazy, tak z nich logicky vyplývající podezření o stěžovatelově vině. Tím napadené rozhodnutí ve svém souhrnu splňuje ústavní požadavky na zahájení trestního stíhání. Totéž pak platí i o napadeném usnesení státního zástupce. Stěžovatelem vznesené otázky budou předmětem dalších fází trestního řízení, a bylo by v rozporu s principy ústavního pořádku, aby do této oblasti Ústavní soud nyní zasahoval; k tomu jsou příslušné jiné orgány. Všechna tvrzení stěžovatele, uvedená v ústavní stížnosti, pak mohou být uplatněna v rámci jeho obhajoby před soudem, kam již byla podána obžaloba.

8. Současně je třeba učinit závěr, že dotčené orgány veřejné moci nezůstaly nečinné, podněty stěžovatele se zabývaly a rozhodly o nich v souladu s ústavněprávními požadavky kladenými na jejich rozhodování příslušnými ustanoveními právního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018

sp. zn.

).

9. Ze shora rozvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu