Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 76/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti VLTAVA HOLDING, a. s., sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, zastoupené Mgr. Terezou Segetovou, advokátkou, sídlem Václavské náměstí 794/38, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2017 č. j. -3962, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle písm. a) y se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení d.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 24. 7. 2017 bylo rozhodnuto o tom, že soudkyně tohoto soudu JUDr. Iveta Šperlichová (dále též jen "soudkyně") není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. . Stěžovatelka uvedené usnesení napadla stížností, kterou Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 21. 9. 2017 č. j. -3962 jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka namítá, že soudkyně rozhodující v její trestní věci je podjatá, a tento názor opírá o zvukovou nahrávku z porady senátu krajského soudu. Na ní má soudkyně pronášet výroky, které stěžovatelka cituje a z nichž vyplývá (zkráceně vyjádřeno), že soudkyně považuje obžalované za společenský odpad a nectí zásadu presumpce neviny a že je její uvažování zatíženo předsudkem. Soudkyně se má v nahrávce bezdůvodně hanlivě vyjadřovat o některých obhájcích vystupujících v dané trestní věci a projevovat záměr odebrat obžalovaným možnost se vyjadřovat. Stěžovatelka odmítá závěry vrchního soudu, že uvedená nahrávka byla pořízena nezákonně, neboť porada senátu je ze zákona tajná a hlasový projev je projevem osobní povahy, jehož záznam byl pořízen bez příslušného zákonného povolení, a to soukromou osobou bez svolení a vědomí nahrávaných osob, a že existují pochybnosti o autenticitě nahrávky a o tom, že jde o skutečný slovní projev soudkyně. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka předkládá znalecký posudek, který má věrohodnost nahrávky potvrzovat. Odmítá postoj vrchního soudu, který akcentoval právo na nedotknutelnost soukromí před právem na soudní ochranu a na nestranného soudce. Obsah zvukové nahrávky podle stěžovatelky vyvolává pochybnosti o její objektivní nestrannosti, a zakládá proto důvod pro vyloučení soudkyně z rozhodování její věci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu (dále jen " ").

5. Ústavní soud dále zkoumal přípustnost návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. Podle ní je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje ( ve spojení s ). K této zásadě se Ústavní soud podrobněji vyslovil mimo jiné v nálezu ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79).

6. V projednávané věci dosud nebylo meritorně rozhodnuto, neboť vydáním napadeného usnesení o nevyloučení soudkyně řízení nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky podle trestního řádu v rámci trestního řízení, zejména odvolání a dovolání. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatelka nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (obdobně usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

či

, dostupná v databázi NALUS na: http://www.nalus.usoud.cz).

7. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2018

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D. v.r.

soudce zpravodaj