Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1028/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavních stížnostech stěžovatelů 1) A. Š., zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem, AK se sídlem Mírové náměstí 274, Týniště nad Orlicí a 2) L. V., zastoupeného JUDr. Karlem Baborákem, advokátem, AK se sídlem Palackého 349, Choceň proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 23. 1. 2017 č. j. 3 KZT 3/2017-5 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Klatovech ze dne 23. 12. 2016 č. j. ZT 64/2016-79, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel ve dnech 22. 3. 2017 a 3. 4. 2017 ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelé shodně domáhají zrušení výše specifikovaných rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi měla být porušena jejich ústavně zaručená práva podle a d (dále jen " "). Vzhledem k tomu, že stěžovatelé brojí proti shodným rozhodnutím, spojil Ústavní soud v zájmu hospodárnosti a efektivity řízení obě stížnosti ke společnému řízení pod

sp. zn.

[viz ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů].

2. Stěžovatelé jsou obviněnými v trestním řízení vedeném Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. pro přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle ustanovení , odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) , , ve znění pozdějších předpisů. Trestného činu se měli dopustit v souvislosti s mimořádnou událostí, srážkou vlaků, k níž došlo v železniční stanici Horažďovice - předměstí dne 4. 8. 2015.

3. V rámci hlavního líčení vznesli stěžovatelé námitku podjatosti státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Klatovech Mgr. Marcely Šímové (dále jen "státní zástupkyně"). Podjatost dovozovali z toho, že její manžel je zaměstnán u Správy železniční dopravní cesty, státní organizace (dále jen "SŽDC"), jako vedoucí provozu infrastruktury Správy tratí, Oblastní ředitelství Plzeň. Tato organizace přitom v trestním řízení proti nim vedeném na základě obžaloby podané státní zástupkyní vystupuje v pozici poškozené a v rámci adhezního řízení uplatňuje též nárok na náhradu škody. Z těchto skutečností stěžovatelé dovodili, že lze mít důvodné pochybnosti o tom, zda může státní zástupkyně pro poměr k projednávané věci v trestním řízení postupovat nestranně ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Měla by proto být z účasti na trestním řízení vyloučena.

4. Státní zástupkyně o návrhu stěžovatelů rozhodla tak, že z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stěžovatelů vyloučena není. Své rozhodnutí odůvodnila především tím, že její manžel je sice zaměstnán u SŽDC, avšak není osobou na trestním řízení jakkoli zúčastněnou, z titulu svého pracovního zařazení se neúčastnil jediného úkonu spojeného s vyšetřováním předmětné události, a není na výsledku trestního, resp. adhezního řízení nijak osobně ani materiálně zainteresován. Zároveň je třeba též vzít v úvahu skutečnost, že již byla podána obžaloba a v řízení před soudem má státní zástupkyně postavení strany, a nemůže tak vykonávat žádná jiná práva, která by nemohla uplatňovat i jiná strana. Toto usnesení napadli stěžovatelé stížností, kterou státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni jako nedůvodnou zamítla.

5. Obě tato rozhodnutí napadli stěžovatelé ústavními stížnostmi, v nichž shodně namítají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva dle y a y. Mají totiž za to, že státní zástupkyni nelze považovat pro její poměr k věci za nestrannou a měla by tudíž být vyloučena.

6. Ústavní soud vyzval jak Okresní státní zastupitelství v Klatovech, tak Krajské státní zastupitelství v Plzni, aby se vyjádřily k podaným ústavním stížnostem. Státní zástupkyně uvádí, že ústavní stížnosti neobsahují žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly vést k závěru o její podjatosti. Její manžel skutečně pracuje u SŽDC na pozici vedoucího provozu infrastruktury Oblastního ředitelství Plzeň, Správy tratí Plzeň, avšak stěžovatelé nijak nespecifikovali, v čem by mohl spočívat jeho přímý podíl na mimořádné události. Názor, že v případě, když by se prokázala systémová chyba SŽDC, došlo by k ohrožení postavení jejího manžela v zaměstnání, považuje za absurdní. Na věci není nijak pracovně zainteresován. Náplní jeho práce je diagnostika trati a kontrolní činnost železniční dopravní cesty TO Domažlice a TO Stod. Nepodílí se (a nikdy nepodílel) na tvorbě vnitřních předpisů SŽDC (stěžovatelé dovozují původ vzniku mimořádné události mj. v nesprávnosti a neúplnosti staničního řádu). Výsledek trestního řízení se tak nijak nemůže promítnout do jeho pracovního vztahu k SŽDC. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni se pak ve svém vyjádření plně odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí.

7. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

8. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781),

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2008,

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2012 či

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

9. Ústavní soud ve své již konstantní judikatuře obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž je v průběhu soudního řízení rozhodnuto o nepodjatosti soudce. Ústavní soud v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud neskončilo (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 3. 2015,

sp. zn.

ze dne 16. 3. 2016,

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2016,

sp. zn.

ze dne 15. 6. 2016 či

sp. zn.

ze dne 10. 5. 2016).

10. V recentní judikatuře pak Ústavní soud výše citovanou rozhodovací praxi přiměřeně vztáhl i na případy rozhodování o podjatosti státních zástupců. I v těchto případech totiž vadné posouzení námitky podjatosti může být argumentem stěžovatelů i v dalších fázích soudního řízení. Ústavní soud pak může přistoupit k přezkumu ústavnosti postupu obecných soudů až v okamžiku, kdy bude jimi vedené řízení ukončeno. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými lze tvrzené pochybení napravit (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 10. 2016,

sp. zn.

ze dne 11. 4. 2017 a

sp. zn.

ze dne 28. 4. 2017). Možnost namítat podjatost příslušné státní zástupkyně tedy zůstává zachována i nadále.

11. Na okraj výše uvedených úvah lze poukázat na to, že jakkoli se s ohledem na fázi trestního řízení postavení státního zástupce mění, v řízení před soudem má postavení strany trestního řízení, v němž plní svou ústavní povinnost zástupce veřejné žaloby ( y). Podáním obžaloby se tedy povinnosti vyplývající z postavení dominae litis přesouvají ze státního zastupitelství na soud, a tudíž případnou nezákonnost (včetně otázek podjatosti státního zástupce) posuzuje dále soud. Ačkoli tedy Ústavní soud v těchto otázkách vyšel z procesního řešení, které vychází z podobností při rozhodování o nepodjatosti soudce, má za potřebné zdůraznit, že procesní postavení státního zástupce je ve své podstatě odlišné od postavení soudce. Existuje sice celá řada zákonných záruk nezávislosti a nestrannosti státního zástupce obdobných zárukám garantujících postavení soudce, avšak ze současné konstrukce postavení státního zastupitelství v trestním řízení nelze dospět k závěru o tom, že by tyto garance měly též stejnou ústavní kvalitu jako ve vztahu k soudcům (srov. bod 84 stanoviska majority a bod 10 společného odlišného stanoviska soudců Musila, Sládečka a Suchánka k nálezu

sp. zn.

ze dne 19. 4. 2016).

12. S ohledem na skutečnost, že trestní řízení ve věci stěžovatelů nebylo napadenými rozhodnutími skončeno, ale nadále pokračuje ve fázi řízení před soudem a stěžovatelé se mohou v rámci tohoto řízení domoci nápravy jimi tvrzených procesních vad, Ústavní soud uzavřel, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které měli k ochraně svých práv k dispozici. Ústavní stížnosti proto rozhodnutím soudce zpravodaje jako nepřípustné odmítl podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2018

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj