Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1755/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky H. Š., zastoupené JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou, se sídlem Konviktská 297/12, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2018 č. j. -619 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. března 2017 č. j. -543, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a A. Š., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména její základní subjektivní právo na soudní ochranu podle a násl. d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, se podává, že Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 10. 3. 2017 č. j. -543 v rámci řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí po dobu před a po dobu po rozvodu manželství jejich rodičů - tedy stěžovatelky a jejich vedlejšího účastníka - uložil otci platit výživné měsíčně částkami 7 000 Kč pro dceru a 6 000 Kč pro syna a rozhodl o dluhu otce na výživném. Dále rozhodl o výživném matky pro nezletilé děti a o jejím dluhu na výživném. Konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při stanovení výživného vycházel přitom z toho, že děti jsou svěřeny do střídavé péče obou rodičů ve 14 denních cyklech.

3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze změnil ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výrocích o dlužném výživném, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka pak v návaznosti na toto rozhodnutí v ústavní stížnosti - v podstatě bez jakékoliv argumentace (a to takřka doslova) - uvádí, že soudy rozhodly o výživném otce pro děti nesprávně, neboť otec zatajil své příjmy, soudy jeho majetkové poměry nedostatečně zjišťovaly a neumožnily jejich společným dětem podílet se na životní úrovni otce.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle .

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

9. Kromě zcela obecné myšlenky o zatajování příjmů otcem stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že soudy při stanovení výživného otci nepřihlédly k jeho nemovitostem na Slovensku. Soudy však k těmto nemovitostem výslovně přihlédly, a dokonce zohlednily, že by mohly být komerčně využívány, ač nejsou. Příjmy otce, ale i stěžovatelky, jsou podle soudů nadstandardní (a to zvláště u otce), soudy ovšem při stanovení výše výživného otci i stěžovatelce přihlédly k tomu, že děti jsou ve střídavé péči. Dovodily, že otec se o děti stará, finančně je nad rámec výživného podporuje a nic nenasvědčuje tomu, že by své příjmy pro účely výživného pro děti jakkoliv zkracoval. Jeho životní úroveň podle soudů odpovídá deklarovaným příjmům. Zmínil-li otec, že by dcera měla omezit své volnočasové aktivity, pak jen proto, že ve škole neprospívá dobře. Vztah otce k dětem je tak i podle Ústavního soudu příkladný, čemuž ostatně nasvědčuje i zcela blanketní ústavní stížnost stěžovatelky, která se závěry soudů v podstatě nijak věcně - kromě samotného požadavku zvýšení výživného - nepolemizuje.

10. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) zaručená stěžovatelce ústavním pořádkem, a proto byla její ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu