Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1674/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného JUDr. Janou Grygerovou, advokátkou, sídlem Dlažánky 310/6, Holešov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 15. února 2018 č. j. -275, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a Městského úřadu Holešov, sídlem Masarykova 628, Holešov, a L. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen " "), neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zákaz denegatio isustitiae dle y a dle y, právo rodiče na péči o dítě a jeho výchovu a právo dítěte na péči a výchovu rodičem podle y ve spojení s Úmluvy o právech dítěte. Konečně byl ústavní stížností napadeným rozhodnutím podle stěžovatele porušeno právo nebýt diskriminován na základě pohlaví dle y ve spojení s Úmluvy.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ní přiložených, přitom vyplývá, že - aniž by bylo vzhledem k obsahu ústavní stížnosti nutno rekapitulovat jednotlivé výrokové části soudních rozhodnutí - Okresní soud v Kroměříži (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 10. 7. 2017 č. j. -97 svěřil nezletilého V. K. do střídavé péče obou jeho rodičů - stěžovatele a L. T. - tak, že v sudých týdnech bude nezletilý v péči matky a v lichých týdnech v péči otce (výrok I.), dále rozhodl o výživném (výroky II. až IV.), dále rozhodl o styku nezletilého s rodiči pro období Velikonoc a Vánoc (výrok V. a VI.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII.).

3. K odvolání matky změnil rozsudek okresního soudu tak, že nezletilého svěřil do její péče, stěžovateli určil s nezletilým jak běžný styk, tak styk pro sváteční období Velikonoc a Vánoc, a rozhodl o výživném i o náhradě nákladů řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel pak zejména v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí krajského soudu je pro něj překvapivé, nerespektoval stěžovatelem hojně - byť blanketně - citovanou judikaturu Ústavního soudu o střídavé péči, jíž se stěžovatel pro svého syna domáhá.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle . Ústavní soud připomíná, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Ústavní soud v minulosti také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, byly-li by jeho právní závěry v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

8. Předně je třeba uvést, že nepřistoupil ke změně výroku o střídavé péči (jen) kvůli váznoucí komunikaci mezi rodiči, ale proto, že pro dvouletého V. je nejlepší, věnuje-li se mu celodenně vždy jeden z rodičů, nikoli, aby v době vymezené pro výchovu otcem trávil pro jeho pracovní vytížení čas v předškolním zařízení. Osobní péči mu přitom jeho matka poskytuje a stěžovatelovy spekulace o změně v blízké budoucnosti (i matka podle stěžovatele bude muset jednou začít chodit do práce) nejsou rozhodné - ostatně nejde o to, zda matka bude nebo nebude pracovat, ale jak její eventuální zaměstnání bude zasahovat do její péče o nezletilého. S lze v tomto ohledu souhlasit v tom, že péče o nezletilého v době do 6 hodin ráno a od 17 hodin odpoledne ze strany otce není s ohledem na jeho věk zcela optimální. To, že se stěžovatel nemůže plně nezletilému věnovat, lze i podle Ústavního soudu usuzovat z toho, že nezletilý při návratu od stěžovatele hovoří o babičce (matce stěžovatele), nikoliv o stěžovateli.

9. Stěžovatel se pak ani v ústavní stížnosti nepokouší vysvětlit, proč matku nezletilého a nezletilého samotného traumatizuje tím, že ho matce nevracel v dohodnutou dobu, aniž by matce alespoň umožnil nezletilého kontaktovat (stěžovatel nezletilého opakovaně vracel třeba i o několik dnů později). Ze zjištění krajského soudu vyplynulo, že stěžovatelův postoj je přitom takový, že on syna vrátí, až uzná za vhodné s tím, že se matka může "stavět na hlavu". Postoj stěžovatele k celé věci se pak konečně odvíjí i od skutečnosti, že o matce nezletilého i přes opakované napomenutí soudem nebyl schopen mluvit s úctou. Ta mu přitom opakovaně i písemně nabízela, že může nezletilého navštěvovat v době, kdy je v její péči, což však stěžovatel odmítl. Uzavřel-li za této situace , že střídavá péče není pro nezletilého vhodná, Ústavní soud jeho úvahu zcela akceptuje, když na tom nemůže nic změnit ani stěžovatelem tvrzená skutečnost, že provedená změna byla pro něj překvapivá. Ostatně stěžovatel měl prostor tuto vadu namítat v řízení o ústavní stížnosti - a také tak činil - ovšem i kdyby Ústavní soud připustil její existenci, na rozhodnutí krajského soudu, který evidentně sledoval nejlepší zájem nezletilého, to těžko může něco změnit.

10. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo (svoboda) zaručená stěžovateli ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu