Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3807/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Ing. Vratislava Širokého, zastoupeného Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 12. 2016 č. j. -90 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017 č. j. -112, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí civilních soudů vydaných v řízení o náhradě nemajetkové újmy podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen " "). Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ze spisového materiálu se podává, že stěžovatel se v řízení před civilními soudy domáhal po vedlejším účastníkovi (Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti) zaplacení částky 30 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. a následně u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. . Obvodní soud pro Prahu 2 konstatoval porušení práva stěžovatele na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I.), avšak zamítl jeho žalobu o zaplacení částky 30 000 Kč (výrok II.) a nepřiznal mu náhradu nákladů řízení (výrok III.). Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč (výrok II.).

Podle stěžovatele mělo k porušení jeho práv dojít v důsledku toho, že soudy pouze konstatovaly porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě v soudním řízení, ale nepřiznaly mu jím požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč. Stěžovatel má za to, že pouhé konstatování porušení práva je naprosto nedostatečné a nenapravuje chyby, kterých se soudní soustava dopustila. Rozhodnutí civilních soudů je podle něj zcela překvapivé, neboť v obdobných případech jsou náhrady přiznávány. Stěžovatel uvádí, že jeho důvěra v právní systém a spravedlnost byla značně narušena a nelze to odbýt pouhým konstatováním, že právo bylo porušeno. Na tom podle stěžovatele nic nemění ani skutečnost, že původní řízení, ve kterém došlo k průtahům, bylo vedeno o bagatelní částku.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud konstatuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) neplní funkci další instance v systému všeobecného soudnictví. Ostatním soudům přísluší, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav, prováděly interpretaci jiných než ústavních předpisů a použily je při řešení konkrétních případů. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů, případně jsou v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. kupř. nález

sp. zn.

).

Ústavní soud se ve své judikatorní praxi opakovaně zabývá rozhodováním civilních soudů o nárocích plynoucích ze , přičemž pravidelně konstatuje, že plně respektuje pravomoc civilních soudů posuzovat existenci podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (srov. nálezy

sp. zn.

nebo

sp. zn.

).

Podle platí, že "(2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo." Platná právní úprava tedy připouští, že přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nemusí být vždy přiznáno v penězích. Tento stav přitom Ústavní soud ve své rozhodovací praxi respektuje a soudní rozhodnutí, jimiž bylo "pouze" konstatováno porušení práva, akceptuje a považuje je za souladná se zárukami plynoucími z , jakož i y (srov. např. usnesení

sp. zn.

).

Ústavní soud ověřil, že rozhodnutí soudů odpovídá individuálním okolnostem stěžovatelova případu. Civilní soudy zcela korektně přihlížely k tomu, že předmětné soudní řízení se vedlo pro bagatelní částku, přičemž vůbec nedošlo k projednání věci samé, a to pro postup samotného stěžovatele. Ten, poté co mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, poplatek nezaplatil a zavinil tak zastavení řízení. Ústavní soud tak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2018

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu