Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3568/17

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Kateřiny Kachlíkové, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, sídlem Lucemburská 1599/13, Praha 3, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. června 2016 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. března 2015 sp. zn. , za účasti Okresního soudu v Děčíně a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Jany Kaslové, jako vedlejší účastnice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Děčíně (dále jen "okresní soud") a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud").

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy, zejména krajský soud, porušily její základní práva a svobody, jak jsou chráněny ústavním pořádkem České republiky. Výslovně uvádí, že neoprávněně zasáhly do jejího základního práva na soudní ochranu garantovaného ustanovením d (dále jen " ") a práva vlastnit majetek zaručeného ustanovením y.

Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí obecných soudů zjistil Ústavní soud následující skutečnosti pojící se k podstatě ústavní stížnosti. Stěžovatelka se u okresního soudu domáhala určení vlastnictví k části pozemku, který specifikovala jako stavební parcelu st. č. X v katastrálním území Modrá u Děčína. Svůj návrh odůvodnila tím, že tuto část pozemku směnila její matka a dřívější vlastník sousední nemovitosti za část svého pozemku směnnou smlouvou ze dne 25. 5. 1988. Tím dle stěžovatelky mělo dojít k úpravě jejich pozemků, byť její matka neprovedla kroky potřebné k zápisu této směny do katastru nemovitostí.

Okresní soud návrh stěžovatelky ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění uvedl, že směnná smlouva, na kterou stěžovatelka odkazuje, je absolutně neplatný právní úkon podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť v dohodě chybí konkrétně vymezený rozsah užívání pozemků způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti. Okresní soud proto konstatoval, že neexistuje ani odpovídající domnělý právní titul, který by byl způsobilý založit dobrou víru stěžovatelky a jejích právních předchůdců ohledně vlastnictví sporné části pozemku.

Krajský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu a odvolání stěžovatelky posoudil jako nedůvodné. V odůvodnění krajský soud uvedl, že z dokazování je patrné, že otec stěžovatelky věděl o tom, že její matka neprovedla kroky vedoucí k zápisu změn do katastru nemovitostí, čehož si byla vědoma i stěžovatelka. Odvolací soud proto uvedl, že hlavním důvodem zamítnutí žaloby je absence registrace dohody (směnné smlouvy) státním notářstvím, a také okresním soudem zjištěná absolutní neplatnost dohody, neboť směňované části pozemků nejsou dostatečně individualizovány. Stěžovatelka proto nemohla být v dobré víře a její držba, podle krajského soudu, nemohla vést k vydržení vlastnictví nemovité věci.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky usnesením ze dne 26. 7. 2017 č. j. -130 podle ustanovení jako nepřípustné odmítl. Podle Nejvyššího soudu dovolání výslovně nevymezuje přípustnost a pouze polemizuje s hodnocením důkazů. Neuvádí však nic, co by zakládalo přípustnost dovolání podle ustanovení Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti usnesení Nejvyššího soudu nenapadá a s jeho závěry nepolemizuje.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že výrok okresního soudu je nepravdivý. Dále je stěžovatelka přesvědčena, že krajský soud nevzal v úvahu seznam souřadnic ani dobrou víru užívání sporné části pozemku stěžovatelkou po dobu delší než dvacet let a v té souvislosti - dle jejího názoru - i institut promlčení. Domnívá se také, že krajský soud by měl rozhodnout o navrácení části jejího pozemku, který užívá vedlejší účastnice, a který byl také směněn. Stěžovatelka uzavírá, že napadené rozsudky jsou zcela nesprávné a ignorují běžný život a mezilidské a sousedské vztahy. Pomíjí faktickou vůli sousedů i její kontext.

Ústavní soud přezkoumal podanou ústavní stížnost s ohledem na splnění podmínek předvídaných , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a zjistil, že ústavní stížnost není přípustná podle ustanovení .

Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, neboť neuvedla nic, co by zakládalo přípustnost dovolání podle ustanovení Tuto skutečnost stěžovatelka svou ústavní stížností nijak nezpochybňuje. Usnesení Nejvyššího soudu také není ústavní stížností napadeno a ani návrh nesměřuje k jeho zrušení. Plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku konstatovalo, že pokud dovolání neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (ustanovení ), je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle ustanovení [viz stanovisko pléna sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.), výrok II]. Závěry vyslovené ve stanovisku pléna Ústavního soudu je senát Ústavního soudu vázán, a proto mu nezbylo než předloženou ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou. Tím, že dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto, neboť neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nevyčerpala řádně všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2018

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka