Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3824/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HOT - ENERGY s.r.o., se sídlem Lorišova 431/4, Ostrava - Kunčičky, zastoupené JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem Poděbradova 2738/16, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, č. j. -229, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 2017, č. j. -198 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2016, č. j. -136, ve znění doplňujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2016, č. j. -147, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka se jí domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Vzhledem k argumentaci stěžovatelky lze k věci uvést, že Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem zčásti vyhověl žalobě stěžovatelky a zavázal žalovaného povinností zaplatit stěžovatelce úrok z prodlení v tam definované výši (výrok I), když ve zbytku požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl (výrok II a výrok doplňujícího rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění rozsudku soud mimo jiné uvedl, že žalovaný způsobil právní předchůdkyni stěžovatelky svým jednáním škodu, stěžovatelka tedy měla za žalovaným pravomocně přiznanou pohledávku ve výši celkem 1.348.808 Kč (skládající se z částky 1.149.808 Kč a z částky 199.000 Kč), a to z titulu náhrady škody, kterou stěžovatelce žalovaný způsobil jako jednatel, který nepostupoval s péčí řádného hospodáře. Krajský soud na základě takto zjištěného stavu uzavřel, že v případě žalobního návrhu na zaplacení první části úroku z prodlení z částky 1.149.808 Kč začala promlčecí doba běžet již dne 4. 2. 2010, a proto ke dni podání žaloby dne 13. 3. 2015 bylo toto právo promlčeno. Pokud se týká druhé části úroků z prodlení z částky 199.000 Kč, pak podle názoru soudu promlčecí doba začala běžet dne 23. 12. 2011 a ke dni podání žaloby v projednávané věci ještě neskončila. Z těchto důvodů soud prvního stupně vyhověl žalobě pouze co do úroku z prodlení z částky 199.000 Kč od 23. 12. 2011 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.

3. Vrchní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem odvolání stěžovatelky do výroku I prvostupňového rozsudku pro zpětvzetí zastavil (výrok I), jinak rozsudek krajského soudu potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Následné dovolání stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení . Ústavní soud je totiž podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

5. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán proto pouze tehdy, byly-li by jeho právní závěry v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

, N 34/3 SbNU 257). Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

6. Předně musí Ústavní soud konstatovat, že stěžovatelka - bez hlubší ústavněprávní argumentace - ve své podstatě jen opakuje námitky, s nimiž se však obecné soudy v předchozím řízení již dostatečně vypořádaly. Proto Ústavní soud na jejich rozhodnutí pro stručnost přiměřeně odkazuje. Rozlišování důsledků promlčení smluvní pokuty a úroků z prodlení je přitom i podle Ústavního soudu logické, neboť u úroku z prodlení jde pouze o příslušenství pohledávky (právo na její zaplacení vzniká na počátku prodlení s placením jistiny) a mění se toliko výše příslušenství, kdežto u smluvní pokuty - jako samostatného závazku - nárok na její zaplacení zaniká po jednotlivých dnech a takto se také promlčuje (nikoliv tedy jako úroky z prodlení, u nichž se promlčí "celý nárok na úroky z prodlení" - srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu z 15. 5. 2013, sp. zn. ).

7. Právě citované usnesení, na něž odkázal již v ústavní stížností napadeném rozsudku krajský soud, přitom zjevně jako v případě stěžovatelky vycházelo ze situace, kdy jistina žalobci byla přiznána pravomocným soudním rozhodnutím, a tedy ani zde neplatilo, že by se jistina promlčela a žalobce se tak hojil na "nepromlčitelných úrocích" (srov. k tomu nepřímý náznak opačné argumentaci stěžovatelky na straně 7 ústavní stížnosti). Podstata problému stěžovatelky přitom podle Ústavního soudu spočívá právě v tom, že jistina a úroky z prodlení byly žalovány samostatně (v jinou dobu). Žalovala-li by přitom stěžovatelka nárok na zaplacení jistiny i jejího příslušenství společně, k jí popisované situaci by patrně vůbec nemuselo dojít.

8. Nezbývá tedy než uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí, jimiž byla stěžovatelce přiznána jen část požadovaného plnění, jsou z ústavního hlediska plně akceptovatelná. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2018

Ludvík David v. r.

předseda senátu