Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3521/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti E. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 293, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2017, č. j. -39, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. února 2017, č. j. -1050, a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 13. září 2016, č. j. -997, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho práva zaručená v d (dále jen " ").

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Semilech byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání (1.) přečinu zpronevěry podle a 3 a (2.) přečinu krádeže podle , za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let. Dále byla stěžovateli uložena zvláštní podmínka pro osvědčení se, povinnost nahradit poškozenému podle jeho sil způsobenou škodu a zaplatit poškozené 398 773 Kč s příslušenstvím. Odvolání proti rozsudku Krajský soud v Hradci Králové zamítl; dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel je přesvědčen, že učiněná skutková zjištění neodpovídají provedeným a navrženým důkazům, nejsou hodnoceny ve vzájemném souladu a komplexně. Nalézací soud podle stěžovatele pominul navržené důkazy a jejich odmítnutí neodůvodnil, čímž porušil zákaz libovůle při rozhodování (viz nález

sp. zn.

). Krajský soud zamítl odvolání, aniž by přezkoumal rozsudek nalézacího soudu, jehož písemné odůvodnění je vytvořeno "složením textových pasáží a vět utvořených v řadě případů z nelogicky pospojovaných fragmentů vět nebo dokonce z vět zcela nedokončených. Nesplňuje tak zákonem předepsané požadavky a je nepřezkoumatelné". Dále stěžovatel uvádí, že okresní ani krajský soud své závěry buď neodůvodnil vůbec, nebo nedostatečným způsobem, a proto byly jeho včas navržené důkazy opomenuty (viz nález

sp. zn.

). Nejvyššímu soudu pak stěžovatel vyčítá způsob, jakým prověřil jeho dovolání - dovolací soud je odmítl, aniž by přihlédl k závažným vadám řízení.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), který není další instancí v systému všeobecného soudnictví. Na postup orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, proto reaguje pouze tehdy, vyvolává-li reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody účastníka řízení. Ne každý postup obecného soudu, který by i byl podle jednoduchého práva vadný, však k takovému zásahu vede. Proto se Ústavní soud zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími soudů byla porušena stěžovatelova základní práva - zejména právo na spravedlivý proces.

Stěžovatel byl společníkem a jednatelem obchodní společnosti, který v době bezprostředně předcházející ukončení jeho vztahu k této (v řízení poškozené) společnosti, převedl z jejího bankovního účtu několika operacemi, ale bez jakéhokoliv právního důvodu, v souhrnu částku 367 773 Kč (1. skutek); poté, co své působení ve společnosti skončil zcela převedením obchodního podílu, převedl z účtu dalších 31 000 Kč (2. skutek). Stěžovatel své jednání odůvodňoval tím, že jeho společník, dříve prokurista, rovněž z účtu společnosti odčerpal velké částky, aniž by pro takové jednání bylo na základě oznámení stěžovatele zahájeno trestní stíhání. Za podstatné a v řízení dostatečně nezohledněné či opomenuté pak stěžovatel považoval doklady o (neoprávněných) výběrech jeho společníka a "Dohodu o narovnání", kterou oba uzavřeli v den ukončení vzájemné spolupráce, v níž strany konstatovaly, že mezi nimi neexistují žádná jiná vzájemná práva, nároky spory či závazky, mimo v dohodě uvedených. O neoprávněném čerpání prostředků společnosti stěžovatelem se přitom druhý společník dozvěděl teprve poté, co byla dohoda sepsána, a to za situace, kdy stěžovateli měla být vyplacena za jeho podíl ve společnosti částka 600 000 Kč.

Se stěžovatelem lze do jisté míry souhlasit v tom, že odůvodnění napadeného rozsudku není bezvadné; formální vady nejsou natolik závažné a rozsáhlé, aby znemožnily přezkoumatelnost rozsudku. Krajský soud po veřejném zasedání v odůvodnění svého usnesení vysvětlil, o co své odmítavé usnesení opřel, a jaké závěry z podrobného odůvodnění rozsudku nalézacího soudu považuje za dostatečné pro vyslovení závěru o vině stěžovatele - odkazuje přitom na podrobný popis jednotlivých skutků, jejich zhodnocení, přiměřenost trestu a výroku o náhradě škody. Ačkoliv Nejvyšší soud učinil závěr o neopodstatněnosti dovolání, protože nerespektovalo zákonné dovolací důvody § 265b odst. 1 trestního řádu, zabýval se dostatečně tvrzenými námitkami opomenutých důkazů, řádného zjištění skutkového stavu, hodnocení důkazů v souladu s y ČR i dodržením zásad spravedlivého procesu podle y.

Ústavní soud proto uzavírá, že obecné soudy se zabývaly věcí stěžovatele úplně, s jistou výhradou i srozumitelně - dostatečně, aby mohly učinit závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Možná pochybení ve srozumitelnosti odůvodnění nalézacího soudu byla vyššími soudy napravena a požadavky na spravedlivé soudní řízení byly dodrženy. Stěžovatel Ústavnímu soudu předestřel své vnímání několikaletého napjatého vztahu se svým společníkem, které subjektivně vnímá jako nespravedlivé vůči své osobě, nicméně jeho postoj k věci není způsobilý vyvinit jej z faktu, že se dopustil jednání, které v souladu s y, zákonodárce označil za trestné. Tato nespokojenost sama o sobě nezakládá nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení, nezákonnost rozhodnutí soudů a ve svém důsledku ani jejich neústavnost (důvodnost ústavní stížnost); soudy stěžovatele v jeho zaručených právech postupem popsaným v ústavní stížnosti nezkrátily.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu