Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3892/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Petra Švejdy, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem se sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích ze dne 13. 10. 2017 č. j. ZT 115/2016-1189 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 27. 7. 2017 č. j. KRPC-61165-1687/TČ-2016-020080, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích a Policie České republiky, jako účastníků řízení, a společnosti ČEPRO, a. s., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v d (dále jen " ") ve spojení s porušením y domáhal zrušení shora označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.

Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel a dalších šestnáct osob bylo obviněno ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona. V rámci trestního řízení byly stěžovateli odňaty, popř. jím byly vydány blíže specifikované ropné uhlovodíkové látky (motorová nafta), které byly napadeným usnesením Policie České republiky vydány dle § 80 odst. 1 trestního řádu společnosti ČEPRO, a. s. Podle policejního orgánu bylo možné v dané fázi přípravného řízení učinit bez důvodných pochybností závěr, že motorová nafta (dále též "věc") vydaná obviněným byla odcizena společnosti ČEPRO, a. s., z jejího skladu 02 Bělčice jednáním, pro které bylo zahájeno trestní stíhání. Stížnost stěžovatele do usnesení policejního orgánu o vydání věci Okresní státní zastupitelství ve Strakonicích zamítlo jako nedůvodnou. Zdůraznilo, že v dané chvíli není o vlastnictví vydávané věci pochyb a nic nebrání jejímu vydání, navíc jde o věc, která podléhá procesu stárnutí. Okresní státní zástupce reagoval i na jisté neshody odebraných vzorků s motorovou naftou skladovanou ve společnosti ČEPRO, a. s., vysvětlením, že byly do určité míry zapříčiněny nevhodným skladováním a přeléváním motorové nafty do použitých obalů, takže nelze vyloučit příměs jiných látek.

II.

Argumentace stěžovatele

Stěžovatel zpochybnil naplnění zákonných předpokladů k vydání předmětné věci společnosti ČEPRO, a. s., poukázal na to, že v dosavadním průběhu trestního řízení opakovaně zpochybnil její vlastnické právo a z jeho procesních úkonů vyplynulo, že k předmětné věci uplatňuje vlastnické právo on sám. Nebylo-li v dané fázi řízení prokázáno, komu svědčí vlastnické právo k vydávané věci, měla být věc v případě pochybností uložena do úschovy a osoba, která si na ni činí nárok, měla být upozorněna, aby jej uplatnila v občanskoprávním řízení. Na podporu své argumentace stěžovatel odkázal na konkrétní nálezy Ústavního soudu a judikát Nejvyššího soudu. Napadená rozhodnutí rovněž označil za libovolná - policejnímu orgánu vytkl, že svoje usnesení o vydání věci pojal v podstatě jako rozhodnutí o vině stěžovatele, což je nepřípustné, a argumentaci státního zástupce označil za rozporuplnou, neboť na jedné straně konstatoval nízkou shodu mezi věcí zabavenou stěžovateli při domovní prohlídce a pohonnými hmotami skladovanými ve společnosti ČEPRO, na druhé straně však uzavřel, že tato neshoda nebrání vydání věci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud předesílá, že rozhodnutí podle § 80 odst. 1 tr. řádu nemá z hlediska věcného či závazkového práva konstitutivní či deklaratorní charakter a není ani rozhodnutím, kterým by byla definitivně vyřešena otázka vlastnického práva k vydávané věci. Stěžovateli tak zůstává zachována možnost (podle výsledku trestního řízení) uplatnit svá práva v občanském soudním řízení, v němž se projednávají spory, které vyplývají z poměrů soukromého práva (srov. nález

sp. zn.

ze dne 23. 2. 2015, N 41/76 SbNU 553).

Lze též poznamenat, že nebyly vydány věci určené individuálně, což znamená, že i kdyby orgány činné v trestním řízení posléze uzavřely, že stěžovatel se vytýkaného trestného jednání nedopustil, nic nebrání jejich vrácení, resp. nahrazení. I z tohoto důvodu nepovažuje Ústavní soud hypotetický zásah do práv stěžovatele za tak zásadní, že bylo lze uvažovat o porušení jeho základních práv a svobod.

V posuzované věci Ústavní soud neshledal existenci specifických okolností, které vedly k vydání nálezů

sp. zn.

ze dne 27. 11. 2002, N 147/28 SbNU 335,

sp. zn.

ze dne 22. 10. 1998, N 130/12 SbNU 239 (existence více kupních smluv) či nálezu

sp. zn.

ze dne 16. 4. 1999, N 54/14 SbNU 13 (probíhají spor o vlastnické právo), na které stěžovatel poukázal, a nezjistil ani žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly porušení práva stěžovatele na řádný proces, které by odůvodňovaly jeho výjimečný zásah ve formě kasačního nálezu. Lze dodat, že napadená rozhodnutí jsou přiměřeným způsobem odůvodněna a ve svém celku přesvědčivá. Stěžovatel sice zpochybňuje některé jednotlivé argumenty orgánů činných v trestním řízení, opomíjí však jejich hodnocení ve vzájemných souvislostech. Ty podle přesvědčení Ústavního soudu poskytují dostatečnou oporu pro skutkové i právní závěry, který orgány činné v trestním řízení učinily.

Ústavní soud dodává, že obdobnými ústavními stížnostmi (podanými dalšími dvěma spoluobviněnými) se již zabýval, přičemž neshledal důvody, pro které by se měl od tam uvedené argumentace jakkoliv odchýlit (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 1. 2018 a usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 1. 2018). Jak též uvedl v usnesení

sp. zn.

, napadená rozhodnutí nehrají žádnou roli při rozhodování o vině a trestu.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2018

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu