Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3946/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Tomáše Pazderníka, zastoupeného Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem Zahradnická 38, Blatná, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích sp. zn. ZT 115/2016-1180 ze dne 13. 10. 2017 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování č. j. KRPC-61165-1634/TČ-2016-020080 ze dne 26. 6. 2017, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích a Policie České republiky, jako účastníků řízení, a společnosti ČEPRO, a. s., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných a 3, , , , , a d a a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel se také domáhá toho, aby Ústavní soud Policii České republiky přikázal obnovení stavu před porušením práv a svobod stěžovatele.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatel je stíhán pro trestný čin krádeže dle , odst. 4 písm. a) a písm. c) , spáchaného ve spolupachatelství podle . V rámci trestního řízení byly stěžovateli a Karolíně Solusové odňaty, resp. byly jimi vydány blíže specifikované ropné uhlovodíkové látky, které byly napadeným usnesením Policie České republiky vydány dle § 80 odst. 1 trestního řádu společnosti ČEPRO, a. s., o jejímž právu na věc nebylo dle orgánů činných v trestním řízení pochyb. Stížnost stěžovatele proti vydání předmětných látek byla Okresním státním zastupitelstvím ve Strakonicích zamítnuta.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho vlastnického práva, jakož i práva na spravedlivý proces. Zpochybňuje jednotlivé argumenty orgánů činných v trestním řízení s tím, že vydané a odňaté látky nenáleží společnosti ČEPRO, nýbrž právě jemu (vlastnické právo mělo být na něj převedeno Karolínou Solusovou). Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje obavu, že napadená usnesení budou následně použita v jeho neprospěch při rozhodování o vině a trestu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

5. Pokud jde o přípustnost ústavní stížnosti, Ústavní soud stížnosti proti postupu dle § 80 odst. 1 věty druhé trestního řádu odmítal i pro nepřípustnost s odůvodněním, že vydáním věci není rozhodováno o jejím vlastnictví a stěžovatelé mají možnost se vydané věci domoci v občanském soudním řízení (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 2. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz). V jiných případech Ústavní soud obdobné ústavní stížnosti odmítal jako zjevně neopodstatněné, byť taktéž s odkazem na možnost stěžovatelů bránit se v civilním řízení (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2008). V některých - zcela výjimečných - případech nicméně Ústavní soud rozhodl nálezem a ústavním stížnostem vyhověl (viz např. nález

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2017 či

sp. zn.

ze dne 23. 2. 2015). Ústavní soud tedy považoval i nyní posuzovanou ústavní stížnost za přípustnou, neboť mohou nastat výjimečné okolnosti, které mohou odůvodnit kasační zásah Ústavního soudu i vůči rozhodnutím dle § 80 odst. 1 věty druhé trestního řádu.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Jak již bylo řečeno v bodu 5 tohoto usnesení, rozhodnutí podle § 80 odst. 1 trestního řádu nemá z hlediska věcného či závazkového práva konstitutivní či deklaratorní charakter. Usnesení podle § 80 odst. 1 trestního řádu není rozhodnutím, kterým by byla definitivně vyřešena otázka vlastnického práva k vydávané věci, a stěžovatelům tak zůstává zachována možnost uplatňovat svá práva v občanském soudním řízení, v němž se projednávají spory, které vyplývají z poměrů soukromého práva (nález Ústavního soudu

sp. zn.

).

8. Jelikož přitom v posuzované věci nejsou dány specifické okolnosti, které Ústavní soud vedly k vydání nálezů

sp. zn.

(probíhající insolvenční řízení) a

sp. zn.

(kde mimo jiné došlo k vydání "do vlastnictví" poškozené), a Ústavní soud zároveň neshledal ani jiné vady tak závažného charakteru, aby přes možnost stěžovatele domáhat se ochrany svého vlastnického práva v civilním řízení byl nucen přistoupit ke zrušení napadených rozhodnutí, nezbývá než stěžovatele na civilní řízení odkázat.

9. V podstatě jen nad rámec pak lze uvést, že napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněná a ve svém celku přesvědčivá. Stěžovatel sice zpochybňuje některé jednotlivé argumenty a důkazy orgánů činných v trestním řízení, opomíjí však jejich hodnocení ve vzájemných souvislostech. Ty dle názoru Ústavního soudu poskytují dostatečnou oporu pro závěr, který orgány činné v trestním řízení učinily.

10. Stěžovatelovy obavy stran rozhodování o vině a trestu nejsou na místě, neboť napadená rozhodnutí nebudou v této souvislosti hrát žádnou roli.

11. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2018

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu