Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 84/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. T., t. č. Věznice Pardubice, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kratochvílem, advokátem, sídlem Královský Vršek 4762/25, Jihlava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2016 č. j. -17 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2016 č. j. -102, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v d a v písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 3. 2016 sp. zn. byl stěžovatel uznán vinným přečinem výtržnictví podle , 2 písm. a) , (dále jen " "), a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle a byl mu vyměřen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 42 měsíců. Současně mu byl uložen trest zákazu vstupu na utkání extraligy a 1. a 2. hokejové ligy v trvání čtyř let.

3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 10. 5. 2016 č. j. -102 byl k odvolání státního zástupce rozsudek okresního soudu zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody, a byl mu nově uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

4. Usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti rozsudku krajského soudu.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel vznáší jedinou námitku, a to, že v rámci odvolacího řízení nebylo vyhověno jeho požadavku na odročení nařízeného veřejného zasedání o odvolání, které požadoval s ohledem na to, že se rozhodl pro změnu obhájce. Jak uvádí, dne 5. 5. 2016 vypověděl plnou moc advokátovi Mgr. Aleši Čápovi z důvodu ztráty důvěry dané rozkolem v názorech na způsob vedení obhajoby a ještě týž den udělil plnou moc k obhajobě v této věci advokátce Mgr. Evě Decroix. Ta bezodkladně požádala o odročení veřejného zasedání o odvolání nařízeného na den 10. 5. 2016 v 10:10 hod. z důvodu potřeby získat přiměřený čas k přípravě obhajoby. Této žádosti však nebylo vyhověno, a jelikož 6. a 7. května byla sobota a neděle, mohla se obhájkyně na jednání reálně připravovat pouhé dva pracovní dny. Stěžovatel se takto cítí být poškozen, neboť jeho obhájkyně neměla čas nachystat účinnější argumenty k jeho obhajobě.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

8. Stěžovatel namítá, že jeho nově zvolená obhájkyně neměla dostatek času k přípravě obhajoby. Ústavní soud však konstatuje, že ustálená praxe je taková, že při volbě nového obhájce, jakou stěžovatel učinil, tento nový obhájce vstupuje do pozice obhájce předchozího, a nejde o důvod, který by měl vést k novému běhu zákonných lhůt. Lhůta pěti pracovních dnů k přípravě předpokládaná trestním řádem není změnami v osobě obhájce nijak dotčena (srov. znění § 198 odst. 1 trestního řádu). Rozhodne-li se obviněný k výměně obhájce, jde o interní věc v rámci obhajoby, a je zcela na jeho straně, jakým způsobem tuto změnu načasuje a s případnými praktickými komplikacemi s ní spojenými se vypořádá.

9. Nezbývá tak než uzavřít, že k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele nedošlo, když stěžovatel nepodložil svoji žádost o odročení jednání žádným důvodem, ke kterému by obecný soud musel přihlédnout.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2018

Radovan Suchánek v.r.

předseda senátu