Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 16/2024-127

KSOS 14 INS 11220/20179 ICm 2744/202229 ICdo 16/2024-127

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) P. H., a b) L. K., obou zastoupených Mgr. Lukášem Mrázkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, PSČ 702 00, proti žalovanému P. B., zastoupenému Mgr. Tomášem Martiníkem, advokátem, se sídlem v Praze, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci žalovaného, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. srpna 2023, č. j. 9 ICm 2744/2022, -73 ( ), takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobou došlou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) dne 26. září 2022 se žalobci [a) P. H. a b) L. K.] domáhají vůči žalovanému (P. B.) určení, že mají v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalovaného u insolvenčního soudu pod sp. zn. jako solidární věřitelé peněžitou pohledávku za žalovaným ve výši 6.501.487,51 Kč, přihlášenou přihláškou č. P-18 ze dne 27. června 2019 (dílčí pohledávka č. 2), zajištěnou zástavním právem k (označené) jednotce (nebytovému prostoru), včetně (konkretizovaného) podílu na (označených) společných částech domu a pozemcích (dále jen „jednotka“), eventuálně určení, že mají takovou pohledávku s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení jednotky.

Žalovaný navrhl (podáními datovanými 4. ledna 2023 a 22. března 2023), aby insolvenční soud žalobu odmítl jako opožděnou. Přitom zdůraznil, že podal žalobu pro zmatečnost proti usnesení ze dne 8. listopadu 2022, č. j. , -19, kterým Vrchní soud v Olomouci odmítl jeho odvolání proti usnesení ze dne 2. září 2022, č. j. -14, jímž insolvenční soud změnil (vyšší soudní úřednicí vydané) usnesení ze dne 14. července 2022, č. j. -8, o odmítnutí (výše uvedené) přihlášky pohledávky jako opožděné a o ukončení účasti věřitelů (žalobců) v insolvenčním řízení (v rozsahu této pohledávky), tak, že se přihláška pohledávky neodmítá a účast věřitelů (žalobců) v insolvenčním řízení (v daném rozsahu) nekončí, věřitelům se vrací soudní poplatek za odvolání a vyzval je, aby v určené lhůtě podali proti dlužníku žalobu na určení pravosti, výše a pořadí pohledávky dlužníkem popřené.

Dále žalovaný požádal insolvenční soud (pro případ, že nerozhodne o odmítnutí žaloby), aby řízení přerušil, a to až do doby „konečného rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost, včetně rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích, příp. rozhodnutí o ústavní stížnosti, bude-li podána“.

Žalobci s návrhem žalovaného na přerušení řízení nesouhlasili.

Insolvenční soud (rozhodující asistentkou soudce Mgr. Bc. Michalou Cahlovou) usnesením ze dne 8. června 2023, č. j. -60, přerušil řízení do právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o (shora uvedené) žalobě pro zmatečnost vedené pod sp. zn. . Odkazuje na ustanovení , (dále jen „ “), uzavřel, že v rámci žaloby pro zmatečnost bude řešena (pro dané řízení právně významná) otázka, zda byl dlužník (žalovaný) oprávněn podat odvolání proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. září 2022.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobců usnesením ze dne 31. srpna 2023, č. j. 9 ICm 2744/2022, -73 ( ), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se řízení nepřerušuje.

Odvolací soud – cituje ustanovení , a , ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů – dospěl k následujícím závěrům.

1) Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Ustanovení patří k normám s relativně neurčitou hypotézou; hlavní důvod pro přerušení řízení podle tohoto ustanovení spočívá v hospodárnosti řízení, přičemž soud by měl vždy posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám.

2) Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, se musí soud zabývat okolnostmi konkrétního případu, a to zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.

V poměrech konkrétní věci odvolací soud zdůraznil, že předmětem řízení o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem (proti usnesení Vrchního soudu V Olomouci ze dne 8. listopadu 2022) může být toliko posouzení otázky důvodnosti odmítnutí odvolání pro nedostatek aktivní legitimace dlužníka (zde žalovaného). Otázka včasnosti incidenční žaloby by tak mohla být řešena až v dalším řízení vedeném po případném zrušení usnesení odvolacího soudu v případě úspěšnosti žaloby pro zmatečnost ( ).

Konečně odvolací soud doplnil, že v (označené) rozhodovací praxi vyšších soudů „bylo konstatováno“, že dlužník není osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení insolvenčního soudu o tom, že se přihláška pohledávky neodmítá, a to ani za situace, kdy takové usnesení bylo vydáno postupem podle Nemůže tak obstát ani argumentace dlužníka, podle níž Vrchní soud v Olomouci neměl odmítnout jeho odvolání směřující proti té části usnesení (ze dne 2. září 2022), jíž insolvenční soud vyzval žalobce k podání incidenční žaloby; potud šlo o „postup soudu“ při výkonu dohledací činnosti podle ustanovení .

Proto odvolací soud uzavřel, že insolvenční soud při rozhodování o přerušení řízení dostatečně nezohlednil kritérium hospodárnosti řízení a nepřihlédl k tomu, že: a) žaloba pro zmatečnost nemůže být úspěšná a b) spor je projednáván v rámci insolvenčního řízení, přičemž bez pravomocného ukončení incidenčního sporu nemůže insolvenční správce podat návrh na vydání výtěžku zpeněžení [viz podání ze dne 1. srpna 2023 (B-191)]. Sám vyhodnotil přerušení řízení jako rozporné se zásadou hospodárnosti řízení, když nepřiměřeně prodlužuje délku incidenčního sporu (potažmo insolvenčního řízení) z důvodu řešení předběžné otázky, kterou je insolvenční soud oprávněn zodpovědět sám.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení namítaje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. srpna 2018, sp. zn. .

Dovolatel popisuje dosavadní průběh řízení a oproti odvolacímu soudu akcentuje, že v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost bude řešena právní otázka, zda byl oprávněn podat odvolání proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. září 2022, přičemž výsledek řízení o žalobě pro zmatečnost (a řízení o odvolání proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. září 2022) bude mít zásadní vliv na posouzení věci projednávané v incidenčním sporu. Současně namítá, že člen senátu Vrchního soudu v Olomouci (Mgr. Rostislav Krhut) měl být vyloučen z rozhodování věci ( a 2 ), když „rozhodoval ve věci rodinných příslušníků žalovaného úzce související s insolvenčním řízením, a to jako soudce soudu insolvenčního“.

Žalobci navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné.

Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem (ve výsledku) odpovídá závěrům ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž:

1) Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sp. zn. , včetně další judikatury zmíněné v jeho důvodech.

2) Smyslem ustanovení je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 107/2014“).

3) Využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku řízení (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení. To se projevuje i v textu příslušných ustanovení . Tak v návěští odstavce 2 v se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle věty první pro případ, že řízení je přerušeno podle , vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá“. Viz opět R 107/2014, včetně odkazu na důvody usnesení ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2019, sen. zn. .

4) Ve vztahu k přerušení řízení podle ustanovení je především povinností soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná ( ). Srov. např. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2022, sp. zn. .

Přitom Nejvyšší soud, aniž by se jakkoli vyjadřoval k (možnému) výsledku řízení o žalobě pro zmatečnost (vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. ) a (v případě jejího úspěchu) k výsledku řízení o odvolání dlužníka proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 2. září 2022, neshledal závěr odvolacího soudu ohledně (ne)existence předpokladů pro přerušení řízení podle ustanovení ani zjevně nepřiměřeným.

V této souvislosti má za nepřípadný (vzhledem k zásadním rozdílům ve skutkovém stavu) rovněž poukaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , když v tamních poměrech dosud nebylo (pravomocně) rozhodnuto v „souvisejícím řízení“.

Konečně přípustnost dovolání není způsobilá založit ani výhrada dovolatele vztahující se k osobě soudce Mgr. Rostislava Krhuta [srov. , ve spojení s ustanoveními věty druhé a , z nichž plyne, že nejde o způsobilý dovolací důvod].

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2024

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu