Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2825/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Šnajberka, zastoupeného JUDr. Liborem Piknou, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -334 ze dne 29. 7. 2021 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -314 ze dne 2. 12. 2020, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti České dráhy, a. s., se sídlem v Praze 1, nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. U Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "nalézací soud") bylo pod sp. zn. k žalobě stěžovatele proti vedlejší účastnici vedeno řízení o odškodnění pracovního úrazu. Mezitímním rozsudkem č. j. -262 ze dne 2. 3. 2020 nalézací soud rozhodl tak, že základ žalovaného nároku je v rozsahu 60 % opodstatněný. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") uvedený rozsudek k odvolání vedlejší účastnice změnil napadeným rozsudkem tak, že žaloba se zamítá a uložil stěžovateli nahradit náklady řízení. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem (dále též "dovolací soud") odmítnuto jako nepřípustné pro nenaplnění předpokladů ve smyslu

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení ve spojení s d (dále jen "").

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Je-li odvolacímu a dovolacímu soudu v obecné rovině vytýkáno odlišné hodnocení důkazů a zaujetí jiného právního závěru, než k jakému dospěl soud nalézací, pak je třeba odmítnout argumentaci stěžovatele jako nepřípadnou. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a nepřísluší mu zasahovat do rozhodovací činnosti nezávislých soudů, neshledá-li v ní zásadní pochybení ústavněprávního charakteru. Ve své rozhodovací praxi zachovává zdrženlivost při zásazích, které by byly motivovány pouze nesouhlasem s odůvodněním či obecně s právními a skutkovými závěry obecných soudů, neboť nesprávná interpretace hmotného či procesního práva zásadně nemůže založit porušení základního práva na spravedlivý proces, vyjma situací, zasáhla-li by některé z ústavních subjektivních práv [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 29. 5. 1997 (N 66/8 SbNU 149)].

5. Článek 36 odst. 1y nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle jeho představ (ani tehdy, dosáhl-li úspěchu v první instanci); zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci, což se v tomto případě stalo.

6. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatel dovolává, napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Průběh dokazování ani rozhodnutí obecných soudů (zejména soudu odvolacího) nijak nevybočují z judikatury Ústavního soudu, jejich odůvodnění vyhovují požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudních rozhodnutí; důvody, pro které obecné soudy neakceptovaly námitky stěžovatele, jsou v jejich rozhodnutích přehledně vyloženy. Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry dotčených soudů jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivého řízení.

7. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepřísluší mu jejich rozhodnutí přehodnocovat; proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu