Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2547/21

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu navrhovatele JUDr. Vladimíra Bartoše, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -2027 ze dne 2. 11. 2018 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -1948 ze dne 17. 7. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V listopadu 2018 se navrhovatel obrátil na Krajský soud v Ústí nad Labem s podáním, kterým se domáhal toho, aby krajský soud určil, že rozhodnutí označená v záhlaví jsou neplatná a neúčinná. Namítal, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho odvolání proti předchozím rozhodnutím, a napadená rozhodnutí proto neměla být vůbec vydána, že obecné soudy postupovaly nepředvídatelně a že jejich postup zasahuje "elementární vnímání spravedlnosti a hrubě koliduje s veřejným pořádkem".

2. Krajský soud začal věc projednávat jako žalobu pro zmatečnost. V srpnu 2020 žalobce při jednání před krajským soudem uvedl, že se "dozvěděl v právních rozhledech, že existuje možnost do 2 let napadnout rozhodnutí soudu určovací žalobou" a že své podání "nepovažoval za zmatečnost nebo opravný prostředek". Proti napadeným rozhodnutím podal již tři žaloby pro zmatečnost, řízení o jedné z nich již bylo zastaveno po zpětvzetí žaloby. Navrhovatel následně uvedl, že "bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces" a že jeho podání mělo být projednáno "jako ústavní stížnost s ohledem na to, že je obsahem nejblíže tomu, o co usiloval".

3. Krajský soud poté usnesením přerušil řízení za účelem předložení věci Ústavnímu soudu s tím, že nemůže předjímat, zda je podání projednatelné jako ústavní stížnost. V září 2021 byla věc předložena Ústavnímu soudu.

4. Ústavní soud konstatuje, že podání navrhovatele, které je třeba posuzovat dle jeho obsahu, není ústavní stížností. Navrhovatel nenamítá porušení svých základních práv a nedomáhá se z toho důvodu zrušení napadených rozhodnutí a svým podáním se ani neobrací na Ústavní soud. Při hodnocení podání je přitom rozhodné, co v něm bylo vyjádřeno, nikoliv pozdější prohlášení navrhovatele o tom, jak by mělo podání být posuzováno. Nejde ani o jiný návrh, k jehož projednání by byl Ústavní soud příslušný. Proto Ústavnímu soudu nezbývá než návrh pro nepříslušnost odmítnout dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

5. Nadto je třeba poukázat, že navrhovatel byl poučen o tom, jaké náležitosti má mít ústavní stížnost, a to dříve, než se obrátil v listopadu 2018 na krajský soud [viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 31. 10. 2018]. Navrhovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně a i přes poučení o náležitostech ústavní stížnosti a o povinnosti advokátního zastoupení vady svých návrhů neodstraňuje a tyto musí být z tohoto důvodu odmítány (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 4. 2020, usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 1. 2020 nebo již citované usnesení

sp. zn.

). Jak Ústavní soud uvedl již v usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 6. 2021, navrhovatel si "již musí být vědom všech zákonných podmínek řízení o ústavní stížnosti, nicméně tyto opakovaně nereflektuje". I kdyby bylo návrh možno posoudit jako ústavní stížnost, o jejích vadách by již nebylo nezbytné stěžovatele poučovat, neboť si jich musí být vědom, a bylo by namístě přistoupit přímo k odmítnutí pro vady [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 1. 2006, usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 11. 2016, usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 2. 2021]. Vedle toho navíc princip subsidiarity ústavní stížnosti vede k závěru, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným, je-li současně vedeno i řízení o žalobě pro zmatečnost, [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 9. 2020, usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 12. 2020].

6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2021

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka