Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3307/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Suchánka, zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem, sídlem Na Hutích 661/9 Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2020 č. j. -55, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti U Ladronky 30, spol. s r. o., sídlem U Ladronky 1167/30, Praha 6 - Břevnov, a Mgr. Jana Basla, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen ""), neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle y základních práva svobod (dále jen "") a právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (pozn. nesprávně označované jako "Evropská úmluva o lidských právech").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením určil, že ujednání společenské smlouvy vedlejší účastnice je neplatné. Společenská smlouva v uvedeném článku stanovila, že "Vzhledem k nízkému počtu společníků, jejich společnému bydlišti a charakteru činnosti společnosti, rozhodují o všech opatřeních všichni společníci, čímž odpadají ustanovení o působnosti a svolání valné hromady." Podle stěžovatele pochybil, když stěžovatele a dalšího společníka uvedené obchodní společnosti nepřibral do řízení. Stěžovateli tak nebylo umožněno před soudem vystupovat, respektive byla mu odňata možnost jednat před soudem, byť jsou stěžovatel a další společník touto změnou společenské smlouvy přímo dotčeni. Za uvedeného stavu stěžovatel napadl usnesení městského soudu souběžně s touto ústavní stížností žalobou pro zmatečnost podanou podle , , ve znění pozdějších předpisů (pozn. žalobu pro zmatečnost stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti). Protože si stěžovatel není jistý, zda podaná žaloba pro zmatečnost bude posouzena jako přípustná, podal z opatrnosti i ústavní stížnost.

3. Dříve, než přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, musí Ústavní soud prověřit, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení stanovené pro ústavní stížnost .

4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Tento pojmový znak se promítá i do procesních předpokladů řízení: ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Smysl a účel subsidiarity ústavní stížnosti reflektuje maximu, podle níž není ochrana ústavnosti (a ani z povahy věci nemůže být) pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Subsidiarita ústavní stížnosti vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je podle y ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá neústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje po selhání všech ostatních prostředků ochrany. V neposlední řadě princip subsidiarity odráží i požadavek minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, není-li již možná náprava tvrzené neústavnosti v systému ostatních orgánů veřejné moci. Uplatnění popsaného principu subsidiarity ústavní stížnosti vede k závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení o žalobě pro zmatečnost, je návrhem nepřípustným.

5. Ústavní soud konstatuje, že ve stěžovatelově věci došlo k souběhu dvou právních institutů, jež by mohly vést ke kasaci napadeného usnesení, a to ústavní stížnosti a žaloby pro zmatečnost. Byla-li by v nyní posuzované věci ústavní stížnost věcně posouzena Ústavním soudem dříve, než bude rozhodnuto o stěžovatelem podané žalobě pro zmatečnost, mohl by postup Ústavního soudu vést k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Také z hlediska funkce ústavního soudnictví je nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumávaly obecné soudy a zároveň i Ústavní soud.

6. Na základě výše uvedených závěrů, Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2020

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj