Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2958/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdeňky Tajčmanové, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze, Opatovická 1659/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2021 č. j. -328 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2021 č. j. -236, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť je toho názoru, že jimi byla porušena její základní práva, zakotvená v , a 3 d a dále v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021 č. j. -328 bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021 č. j. -236, kterým byl částečně změněn a částečně potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2019 č.j. -93. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala na žalované České republice, za kterou jednalo Ministerstvo spravedlnosti, přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout z důvodu nepřiměřené délky řízení, vedeného u Městského soudu v Praze.

3. Stěžovatelka je toho názoru, že odvolací soud a potažmo i dovolací soud porušily prima facie princip právní jistoty a předvídatelnosti rozhodnutí. Ve věci prý nastala situace, kdy stěžovatelka byla se svým dovoláním úspěšná u Nejvyššího soudu, který svým rozsudkem č. j. -186 zrušil rozsudek odvolacího soudu, přičemž v tomto kasačním rozsudku vyslovil určité závazné právní pokyny, které však následně podle ní nebyly dodrženy. Stěžovatelka uvádí, že jejím odůvodněným očekáváním bylo, že odvolací soud z hlediska principu právní jistoty již nebude věc kvalitativně nově posuzovat, ale že vyjde ze svého původního závěru, který nebyl shledán vadným. Podle stěžovatelky v době od 20. 5. 2020 do 16. 2. 2021 nenastala žádná skutečnost, která by mohla být hodnocena jako podstatná změna okolností, odůvodňující změnu posouzení významu věci z hlediska předmětu řízení hodnoceného odvolacím soudem jako bagatelní záležitost.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Nejvyšší soud v odůvodnění svého ústavní stížností napadeného usnesení srozumitelně a přehledně uvedl, proč muselo být její dovolání odmítnuto. Přitom se takto vyjádřil i k otázce údajné překvapivosti či nepředvídatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, a to rovněž ve vztahu ke stěžovatelkou uváděným nálezům Ústavního soudu. Stejně tak Nejvyšší soud vyložil, proč nemůže obstát stěžovatelčina námitka, že odvolací soud dospěl k jiným závěrům, než ve svém předchozím, rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušeném rozsudku. Nejvyšší soud rovněž mimo jiné konstatoval, že již v předchozích řízeních pravomocně přiznaná výše relutární satisfakce značně převyšuje částku, která byla předmětem posuzovaného řízení. Uvedené závěry, které není nutno podrobně nebo poněkud jinými slovy opakovat, jsou jak řečeno jednoznačné a přesvědčivé, a není možno v nich shledat nic neústavního.

6. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu