Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 858/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti TRUCKPARK a. s., sídlem Loukov u Mnichova Hradiště 55, Loukov, zastoupené doc. JUDr. Janem Kocinou Ph.D., advokátem, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti I. výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2021 č. j. -68, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, a obchodní společnosti RA+spol., s. r. o., sídlem Mjr. Frymla 532, Mladá Boleslav, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka napadla I. výrok v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadený výrok zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se jako žalobkyně domáhala žalobou vydání rozhodnutí o provedení výmazu zástavního exekutorského práva, zřízeného ve prospěch vedlejší účastnice (žalované) podle konkrétního exekučního příkazu. Soud usnesením ze dne 29. 10. 2020 č. j. -19 stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč. Tento soudní poplatek ve lhůtě soudem stanovené a ani později zaplacen nebyl. Podáním ze dne 9. 11. 2020 pak stěžovatelka svoji žalobu vzala zcela zpět s odůvodněním, že vedlejší účastnice se po podání žaloby zástavního exekutorského práva vzdala, přičemž stěžovatelka navrhla zastavení řízení a přiznání náhrady nákladů za právní služby ve výši 14 580,50 Kč. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 27. 11. 2020 č. j. -26 řízení o výmaz zástavního exekutorského práva podle zastavil pro nezaplacení soudního poplatku a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021 č. j. -68 bylo o odvolání stěžovatelky proti usnesení okresního soudu rozhodnuto tak, že usnesení okresního soudu se potvrzuje (výrok I.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka je přesvědčena, že jelikož vzala žalobu zpět z důvodu dodatečného plnění žalované, náleží jí náklady řízení dle Jestliže soudy odkázaly na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , a , tyto judikáty dopadají na jiné situace, zejména takové, kdy návrhy na zpětvzetí byly odůvodněny jinými důvody nebo důvod ani nebyl uveden. Nyní však ke zpětvzetí došlo v důsledku konání žalované strany. Výzva k zaplacení soudního poplatku jí přitom byla doručena až poté, co soudu již odeslala zpětvzetí žaloby. Nepřiznání nákladů řízení v takovéto situaci je formalismem. Výzva k zaplacení poplatku neobsahuje poučení, ze kterého by plynula nutnost jej zaplatit i tehdy, má-li být žaloba vzata zpět. Stěžovatelka tedy nevěděla, že má i za dané situace platbu provést. Jsou na ni kladeny nepřiměřené nároky na orientaci v procesním právu. Nastalá situace je pro ni nespravedlivá, neboť kdyby vedlejší účastnice odstranila protiprávně vyvolaný stav již v rámci předžalobní výzvy, stěžovatelka by žalobu nepodávala a nevznikly by jí tak náklady. Stěžovatelka upozorňuje, že dle nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

je procesní úspěch a neúspěch ve věci třeba posuzovat v širších souvislostech.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost se týká nepřiznání náhrady nákladů řízení, které stěžovatelka ve zpětvzetí své žaloby vyčíslila na částku 14 580,50 Kč.

7. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

(všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv".

8. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod". Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 4. 10. 2011 sp zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

.

9. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatelka, jakožto právnická osoba, je subjektem, u kterého o sociální situaci, pro kterou by předmětná částka pro něj již představovala zátěž mimořádné intenzity, stěží může být řeči. Nemohlo tedy jít o zásah do jejích práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

10. Pro úplnost Ústavní soud považuje za vhodné vyzdvihnout, že napadené rozhodnutí obsahuje (což je z pohledu ústavního přezkumu zejména podstatné) řádné odůvodnění, ze kterého je zřejmé, jaké skutečnosti považoval soud pro své rozhodnutí za podstatné a na základě kterých příslušný výrok vyslovil. Lze podotknout, že soudní poplatek je splatný již podáním žaloby, tedy jej stěžovatelka měla správně uhradit již před jakoukoliv výzvou, ať již odůvodněnou více či méně podrobně.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu