Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1080/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 2. 2021 č. j. -357, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a po vyčerpání všech procesních prostředků, které ji zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené d.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 1. 2020, č. j. -291 byla uložena stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 30 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu podle o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský zákon), v platném znění. Dále ve vztahu k požadavku vedlejší účastnice na zaplacení částky 390 000 Kč s příslušenstvím a na poskytnutí omluvy, byla žaloba zamítnuta a zároveň byla stěžovatelka vázána k náhradě nákladů řízení. Odvolací soud rozsudek ve výše uvedených výrocích potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku odvolacího soudu bylo Nevyšším soudem usnesením ze dne 9. 2. 2021 č. j. -357

pro nepřípustnost odmítnuto.

3. Dovolací soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice proti rozsudku odvolacího soudu dovolání nepodala, dala tím najevo, že o další zadostiučinění, než jaké jí soudy obou stupňů přiznaly, nadále neusiluje. Vzhledem k tomu byl předmět dovolacího řízení omezen na částku 30 000 Kč s příslušenstvím, jejíhož zrušení se domáhala stěžovatelka. Dovolání stěžovatelky tedy dle dovolacího soudu není přípustné, neboť částí výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou napadá, nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, přičemž se nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv nebo o pracovněprávní vztah.

4. V ústavní stížnosti bylo zejména argumentováno, že dovolací soud se odmítnutím dovolání dopustil odepření spravedlnosti. Stěžovatelka namítala, že dovolací soud dovodil nesprávný závěr týkající se výše peněžitého plnění, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy.

5. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Ústavní soud je oprávněn k zásahu pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně pokud rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění. Taková pochybení však Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal.

6. Pro posouzení přípustnosti dovolání dle ustanovení , písm. c) (dále jen "") z hlediska finančního limitu, je třeba považovat za rozhodnou výši peněžitého plnění, jež byla předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. I přes námitky stěžovatelky Ústavní soud shledává, že dovolací soud správně aplikoval předmětné ustanovení a předmět řízení omezil na částku 30 000 Kč s příslušenstvím. Právní závěr o nepřípustnosti dovolání řádně odůvodnil ve svém usnesení.

7. Ústavnímu soudu vzhledem k výše uvedenému nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do soudního rozhodování. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu