Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2668/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Kamily Čmakalové, zastoupené doc. JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. června 2021 č. j. -20 a usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala ze dne 21. ledna 2021 č. j. 140 ED 0006/20-005, a s ní spojeném návrhu na zrušení věty druhé , , ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala, Exekutorský úřad Praha 3, sídlem Senovážné náměstí 977/24, Praha 1 - Nové Město, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Burián & Penka, insolvence, v. o. s., sídlem Středova 94/1, Brno, insolvenční správkyně dlužníka Stanislava Čmakala, bytem Chromeč 120, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v y, , a d, jakož i a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), Dodatkového protokolu k Úmluvě a y základních práv Evropské Unie.

2. S ústavní stížnosti stěžovatelka spojila návrh na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), v části "Soud přitom postupuje přiměřeně podle , až 330a".

3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že soudní exekutor Mgr. Jan Vedral, Exekutorský úřad Praha 3 (dále jen "soudní exekutor"), napadeným usnesením udělil vydražitelce obchodní společnosti Okorok Trade, s. r. o., sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1 - Nové Město, příklep k vydraženému obchodnímu podílu - 100% podílu v obchodní společnosti Czech Truck Servis, s. r. o., sídlem Jakoubka ze Stříbra 781/44, Olomouc, za nejvyšší podání ve výši 630 000 Kč (výrok I.). Současně jí stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání v délce 14 dnů ode dne právní moci usnesení o příklepu s tím, že na nejvyšší podání se započítává jí složená jistota ve výši 500 000 Kč (výrok II.).

4. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka, manželka povinného, odvolání. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodl, že odvolání stěžovatelky se odmítá (výrok I.) a dále rozhodl, že účastníci řízení a stěžovatelka nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud poukázal na , podle kterého odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Krajský soud uvedl, že okruh účastníků řízení při zpeněžení majetku dlužníka soudním exekutorem na základě uzavřené smlouvy o provedení dobrovolné dražby k návrhu insolvenční správkyně vylučuje účastenství stěžovatelky na dražbě prováděné při zpeněžování majetkové podstaty v insolvenčním řízení soudním exekutorem podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Manželka povinného není účastníkem dražby prováděné při zpeněžování majetkové podstaty v insolvenčním řízení soudním exekutorem podle exekučního řádu, a proto nemá právo podat odvolání proti usnesení o udělení příklepu. Podala-li stěžovatelka jako manželka povinného proti usnesení o udělení příklepu odvolání, učinila tak jako osoba k podání odvolání neoprávněná.

5. Nad rámec výše uvedeného k odvolací námitce stěžovatelky, že zpeněžení obchodního podílu bránila jí podaná žaloba na vypořádání společného jmění manželů (dále jen "SJM"), krajský soud uvedl, že podání takové žaloby nebylo překážkou zpeněžení majetku, neboť takový spor by mohl být překážkou zpeněžení jen toho majetku, který by mohl být přikázán manželu dlužníka. Tak tomu však u obchodního podílu není, neboť podle konstantní judikatury může být v řízení o vypořádání SJM obchodní podíl přikázán jen tomu z manželů, který je společníkem. Jak ostatně stěžovatelka uvádí v podaném odvolání, předmětem SJM je "toliko hodnota předmětného obchodního podílu" (byť podle , , za určitých podmínek může být obchodní podíl součástí společného jmění) a tato hodnota bude vypořádána v řízení vedeném na základě stěžovatelkou uplatněné žaloby na vypořádání SJM. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud odvolání stěžovatelky odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn [ ].

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v předmětné věci splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a dospěl k závěru, že tomu tak není.

7. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

8. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

9. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 3. 12. 2003

sp. zn.

, ze dne 21. 12. 2010

sp. zn.

, ze dne 13. 7. 2011

sp. zn.

, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že ústavní stížnost podle písm. d) y představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem ( ). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.

10. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že podle poučení obsaženého v rozhodnutí krajského soudu není proti tomuto usnesení přípustné dovolání, avšak sama je přesvědčena o vadnosti tohoto poučení soudu. Stěžovatelka má zato, že z ústavněprávních důvodů dovolání přípustné je, a proto podává z opatrnosti ve lhůtě stanovené zákonem jak dovolání proti tomuto usnesení krajského soudu, tak současně i tuto ústavní stížnost.

11. Podle , může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

12. Ve stanovisku ze dne 6. 12. 2008 sa. zn. (79/2009 Sb. ST 26/51 SbNU 839), se uvádí, že podle , může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, disponuje na základě uvedeného ustanovení procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu je třeba žalobu pro zmatečnost podle uvedeného ustanovení považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti.

13. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti usnesení krajského soudu, jímž bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení soudního exekutora o udělení příklepu. V této souvislosti se připomíná, že úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu (srov. věta druhá exekučního řádu). Z exekučního řádu se podává, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Z uvedeného plyne, že je-li exekutor povolán k rozhodování, je jeho rozhodnutí postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení . Ustanovení věta druhá za středníkem , umožňuje podání žaloby pro zmatečnost, a to z důvodu uvedeného v (srov. usnesení ze dne 30. 10. 2019

sp. zn.

).

14. Přestože stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí jejího odvolání, a proti němuž je tedy s ohledem na výše uvedené znění , přípustná žaloba pro zmatečnost, z podané ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využila. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. (ST 26/51 SbNU 839)].

15. Za dané procesní situace, kdy stěžovatelka podala proti usnesení krajského soudu dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, a stěžovatelka má k dispozici další opravný prostředek, kterým je žaloba pro zmatečnost, je podaná ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka doposud nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva.

16. Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka rovněž návrh na zrušení , v části "Soud přitom postupuje přiměřeně podle , až 330a". Z , plyne, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle . Je-li ústavní stížnost (jako nosič návrhu) věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu) předpisu [srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351), usnesení ze dne 29. 9. 2020

sp. zn.

, usnesení ze dne 24. 11. 2020

sp. zn.

].

III.

Závěr

17. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh nepřípustný. Návrh na zrušení části zákonného ustanovení Ústavní soud odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. října 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu