Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2653/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Jindřišky Šrámkové a Antonína Šrámka, zastoupených Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2021 č. j. -620 a Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2020 č. j. -577, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a JUDr. Tomáše Nebeského, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení a d.

2. Stěžovatelé se u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") domáhali částečného zastavení exekuce, a to ohledně způsobu jejího provedení přikázáním pohledávky z účtu stěžovatelky - manželky stěžovatele jako povinného - na základě exekučního příkazu vydaného JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., soudním exekutorem Exekutorského úřadu Litoměřice ze dne 9. 1. 2017 č. j. 124 EX 315/07-185. Obvodní soud návrh zamítl.

3. K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným usnesením, napadeným ústavní stížností, potvrdil rozhodnutí obvodního soudu. Městský soud shrnul, že obvodní soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že závazek povinného, který je předmětem exekučního řízení, není součástí společného jmění manželů, neboť rozsah závazku povinného přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů podle , , v rozhodném znění (dále jen "obč. zák."). Obvodní soud dále uzavřel, že soudní exekutor postupoval v souladu se zákonem, když exekučním příkazem rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu stěžovatelky, na kterém se nacházela v době doručení exekučního příkazu peněžnímu u částka 3 891,32 Kč, z níž byla postižena polovina, tedy částka 1 945,66 Kč.

4. Městský soud dospěl k závěru, že uvedený závěr obvodního soudu je v souladu s rozhodnou právní úpravou i judikaturou Nejvyššího soudu. Zvláštním právním předpisem podle , , v rozhodném znění (dále jen " "), na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce. Tímto zvláštním právním předpisem je pro závazky vzniklé do 31. 12. 2013 ustanovení obč. zák. V exekuci vedené pro závazky vzniklé před 1. 1. 2014 je tedy vyloučena aplikace nové hmotněprávní úpravy. Oproti tomu nová procesní úprava podle přechodných ustanovení použita bude a ta umožňuje postihnout účet manžela povinného, přičemž pohledávka může být postižena jen v rozsahu jedné poloviny (viz o. s ř.), a to i pro výlučný dluh manžela povinného, který je možné uspokojit ze společného jmění manželů.

5. Dovolání stěžovatelů odmítl Nejvyšší soud v návětí označeným usnesením pro nepřípustnost, neboť napadené usnesení městského soudu bylo v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

II.

Argumentace stěžovatelů

6. Stěžovatelé spatřují v napadených rozhodnutích porušení svých ústavně zaručených práv především tím, že obecné soudy porušily zákaz retroaktivity, v důsledku něhož byl postupem soudního exekutora postižen zpětně majetek stěžovatelky, který podle dřívější právní úpravy postižitelný nebyl. Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že v době vzniku závazku stěžovatele, jakož i v době zahájení exekučního řízení vůči němu, nebylo podle právní úpravy možné postihnout prostředky ze stěžovatelčina účtu, vedeného u peněžního u. Tuto možnost zavedla poprvé až novela účinná od 1. 1. 2013. Ústavní soud podle stěžovatelů opakovaně poukázal na nepřípustnost zpětného postihu majetku manželky povinného na základě zákonných ustanovení, která nebyla platná a účinná v době zahájení exekučního řízení a v době vzniku závazku povinného, k čemuž stěžovatelé poukazují na nález Ústavního soudu

sp. zn.

. Dále stěžovatelé namítají, že prostředky stěžovatelky neměly být vůbec postiženy exekučním příkazem, neboť tím byl vymáhán závazek stěžovatele nenáležející do společného jmění manželů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s až 31 , o Ústavním soudu (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností; je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y). Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, pročež se musí vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí pravomocí svěřených mu u.

9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ustanovení dává v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem tomuto soudu pravomoc posoudit opodstatněnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že rozhodne věcně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá kontradiktorní povahu; Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí a údajů obsažených v ústavní stížnosti. Ústavní soud považuje ústavní stížnost zpravidla za zjevně neopodstatněnou, nejsou-li napadená rozhodnutí vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým nebo vadám řízení, která jejich vydání předcházela, způsobilá porušit základní práva nebo svobody stěžovatelů. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti může též vyplynout z rozhodnutí Ústavního soudu řešících shodnou nebo obdobnou problematiku.

10. Z obsahu napadených rozhodnutí je patrné, že soudy s řádným a logickým odůvodněním vyvrátily námitky stěžovatelů týkající se údajné retroaktivity použité právní úpravy, a to s přesnými poukazy na příslušná přechodná ustanovení relevantních zákonů. Stejně tak soudy přesvědčivě a srozumitelně odůvodnily použití dané hmotněprávní úpravy ve vztahu k předpisům procesněprávním. Proto lze pro stručnost odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí.

11. Nicméně obecné soudy se blíže nezabývaly odkazem stěžovatelů na nález

sp. zn.

, kterým je patrně myšlen nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2015

sp. zn.

(N 64/76 SbNU 867; č. 115/2015 Sb.). V tomto nálezu však Ústavní soud zrušil přechodné ustanovení zákona novelizujícího exekuční řád tak, že by umožňoval postih výlučného majetku manžela povinného, je-li vymáhán závazek, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Už z toho je patrné, že odkazovaný nález Ústavního soudu na posuzovanou věc nedopadá, neboť, jak odůvodnily obecné soudy, použitá novelizovaná ustanovení zachovávala možnost postižení majetku z účtu manžela povinného. Na rozdíl od výše uvedeného nálezu Ústavního soudu totiž v nynější věci nebyl postižen výlučný majetek stěžovatelky, nýbrž byl vzhledem k nepřiměřenosti závazku stěžovatele postižen toliko do výše jedné poloviny. Nadto si nelze nevšimnout, že na základě exekučního příkazu byla z účtu stěžovatelky přikázána pohledávka 1 945,66 Kč, pročež by vzhledem k její (bagatelní) výši musely pro neústavnost napadených rozhodnutí svědčit důvody vskutku mimořádné povahy. Takové důvody však Ústavní soud neshledal, stejně jako např. v usnesení ze dne 9. 3. 2021

sp. zn.

, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost ve skutkově i právně obdobné věci.

12. Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu nelze vykládat tak, že by se stěžovatelům zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající jejich představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění řádného soudního řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a ústavními principy. Okolnost, že stěžovatelé se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019

sp. zn.

).

13. Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí porušila ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů, a proto jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. října 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu