Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1965/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Čermáka, advokáta, sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. května 2021 č. j. -288, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , a d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") ze dne 12. 3. 2021 č. j. -274 bylo rozhodnuto v trestní věci odsouzeného P. T. tak, že podle § 151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) se ustanovenému obhájci Mgr. Tomáši Čermákovi přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 18 513 Kč. Ve výroku byly jednotlivé úkony právní služby dále specifikovány. Okresní soud přitom nepřiznal odměnu ve výši 1 200 Kč a paušální částku 300 Kč za jeden úkon právní služby, účtovaný za nahlédnutí do spisu dne 10. 4. 2019, s tím, že se nejedná o úkon dle advokátního tarifu.

3. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2021 č. j. -288 byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení okresního soudu jako nedůvodná.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel uvádí, že byl jako advokát ustanoven klientovi P. T. jako obhájce ex offo z důvodu nutné obhajoby. Předmětné nahlédnutí do spisu bylo pro obhajobu důležité, aby mohla být zpracována případná stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Tu následně také, po seznámení se se spisem, podal. Za provedené nahlédnutí mu ovšem, navzdory nezbytnosti jeho provedení, nebyla přiznána odměna. Jelikož s tímto postupem nesouhlasí, podává ústavní stížnost. Je přesvědčen, že pokud nahlédnutí do spisu realizoval účelně, v rámci řádného a zodpovědného vedení obhajoby, měl by být za to po právu odměněn.

5. Stěžovatel poznamenává, že si je vědom, že jde o bagatelní částku, nicméně rozporovaná situace je součástí dlouhodobě restriktivního přístupu soudů, které různými způsoby, včetně např. právě nepřiznáváním odměn za nahlížení do spisu, omezují odměny a náhrady advokátům. Stěžovatel má za to, že je na místě tento trend zvrátit.

6. Stěžovatel shledává podobnost své věci s případem řešeným v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021

sp. zn.

.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokát, pročež podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. (ST 42/79 SbNU 637, č. 290/2015 Sb.) nemusí být zastoupen advokátem, jak vyžaduje . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká nepřiznání odměny a náhrady řízení ve stěžovatelem požadované výši 1 500 Kč.

9. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

(všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv."

10. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 4. 10. 2011

sp. zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

.

11. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel ani nezmiňuje, že by se snad nacházel v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč (ba ani 10 000 Kč) pro něj představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

12. Pro úplnost Ústavní soud považuje za vhodné k argumetnaci stěžovatele dodat, že jestliže, jak uvádí, soudy i v jiných případech rovněž nepřiznávají odměny za nahlížení do spisu, nijak to samo o sobě nesvědčí o důvodnosti ústavní stížnosti, když soulad s dlouhodobou praxí obecně spíše naopak napovídá, že k vybočení z mezí ústavnosti nedošlo. Co se týče nálezu

sp. zn.

, tento se týkal stížnosti nikoliv advokáta, nýbrž osoby původně obviněné, a to z účastenství na vraždě, žádající nárok na náhradu škody podle o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), k vyrovnání finanční částky, kterou již za obhajobu uhradila obhájci, a to v situaci, kdy bylo ke stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání toto usnesení zrušeno a trestní stíhání bylo ukončeno odložením věci, a nebyla tak přiznána odměna za prostudování spisu při skončeném vyšetřování. V této konstelaci Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti případu bylo namístě úkon nahlížení do spisu považovat za samostatný úkon právní služby, a nepřiznání náhrady škody považovat za porušující ústavně zaručená práva tehdejšího stěžovatele. Nyní však jde o stížnost advokáta a ke zrušení příslušného usnesení vedoucího k ukončení řízení nedošlo, a pro tyto a další rozdíly tak jde o situaci odlišnou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021

sp. zn.

či ze dne 30. 8. 2021

sp. zn.

).

13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu