Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 480/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Žemby, zastoupeného Mgr. Michalem Vogelem, advokátem, sídlem Sokolovské nám. 312/1, Liberec, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. listopadu 2020 č. j. -237 a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 14. května 2020 č. j. -201, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech jako účastníků řízení, a Vladislava Korbuta a Renaty Korbutové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. Rovněž navrhuje, aby mu byly přiznány náklady řízení za zastoupení u Ústavního soudu za dva úkony právní pomoci.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se jako žalobce domáhal po vedlejších účastnících zaplacení částky 34 466 Kč s příslušenstvím z titulu přeplatku na nájemném a složené kauce dle smlouvy o nájmu nebytových prostor.

3. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud") ze dne 14. 5. 2020 č. j. -201 byla tato žaloba zamítnuta (výrok I) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok II). Zamítnutí soud odůvodnil zejména důvodností kompenzační námitky vedlejších účastníků stran nezaplacených smluvních pokut za opožděné platby nájemného.

4. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 24. 11. 2020 č. j. -237 byl rozsudek okresního osudu ve výroku I potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

5. Stěžovatel namítá, že krajský soud se dostatečně nevypořádal s jeho námitkou, že vedlejší účastníci své nároky dostatečně nevyčíslili a neuplatnili a nemohlo tak (a to i dle judikátu, na který v odvolání poukázal), dojít k jejich řádnému započtení. Stěžovatel neobdržel od vedlejších účastníků žádné vyčíslení smluvních pokut a žádnou výzvu, která by směřovala k zaplacení a nedošlo tak ani ke vzniku splatnosti jejich pohledávky. Úkony vedlejších účastníků směřující k soudu a vyjadřující jejich procesní obranu nelze zaměňovat s úkony vůči stěžovateli. Nebyla splněna ani ta podmínka, že kompenzační úkon musí jednoznačně určovat, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají.

6. Soud se dle stěžovatele dále nevypořádal s rozporností výše smluvní pokuty s dobrými mravy. Námitkou rozporu s dobrými mravy se přitom mají obecné soudy důkladně zabývat (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016

sp. zn.

). Nemravnost výše pokuty je na místě hodnotit i v kontextu toho, že nájemní smlouvu neuzavíral jako podnikatel, ale jako fyzická osoba nepodnikatel, vzhledem k čemuž věc také neměla být vůbec posuzována podle obchodního zákoníku.

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

8. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká výroku nepřiznávajícího stěžovateli částku ve výši 34 466 Kč.

9. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

(všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv".

10. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod". Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 4. 10. 2011 sp zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

.

11. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a nejsou dány žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel ani nezmiňuje, že by se snad nacházel v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč pro něj představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

12. Pro úplnost lze k argumentům stěžovatele uvést, že z rozhodnutí obecných soudů se nejeví, že by vykazovala známky nějaké libovůle při rozhodování. Krajský soud se otázkou, do jaké míry mohou vedlejší účastníci vůči stěžovateli uplatňovat nároky ze smluvních pokut, zabýval. Byť stěžovatel tvrdí v ústavní stížnosti opak, z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že hodnotil, a to dokonce velmi podrobně, i přípustnost výše smluvní pokuty. Odkaz na nález Ústavního soudu

sp. zn.

je tak zcela nepřípadný. Z předmětného odůvodnění je přitom jasně zřejmé i to, z jakých důvodů soud odmítl stěžovatelovu tezi, že nájemní smlouvu neuzavíral jako podnikatel.

13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

14. S ohledem na takovýto výsledek řízení o ústavní stížnosti se Ústavní soud dále nezabýval uplatněným návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu