Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2473/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky PaedDr. Libuše Rektorové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. července 2021 č. j. -244, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva kultury, sídlem Maltézské nám. 471/1, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 9. 9. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu (pozn. v petitu ústavní stížnosti ho stěžovatelka označuje jako rozsudek č. j. -247 a ve specifikaci přílohy jako rozsudek č. j. -24), kterým byla zamítnuta její kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2020 č. j. -340.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami, stěžovatelka především není zastoupena advokátem ( ), chybí ústavněprávní argumentace (tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces podle d a o zkrácení ústavně zaručených práv není odůvodněno).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod spisovými značkami ,

,

,

, aj.). Stěžovatelka však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

6. Základní vadou stěžovatelčiny ústavní stížnosti, od níž se odvíjely i vady další, je absence povinného zastoupení advokátem. Přitom v usnesení ze dne 27. 3. 2017

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) byla stěžovatelka upozorněna na smysl povinného zastoupení advokátem [s odkazem na nález ze dne 29. 11. 1994

sp. zn.

(N 58/2 SbNU 151)], jež spočívá ve vyloučení situací, kdy je Ústavní soud zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků. V uvedeném usnesení Ústavní soud konstatoval, že příkladem takové situace je právě postup stěžovatelky (při zohlednění jejích omezených možností), která svůj návrh vůbec nijak ústavněprávně neodůvodnila. Obdobné hodnocení platí i pro nyní posuzovanou ústavní stížnost a nemůže ho změnit ani stěžovatelčin příslib (str. 23. ústavní stížnosti), že ústavní stížnost do 15 dnů doplní přehledem lékařských zpráv s podrobným obsahem.

7. Ústavní soud se proto z výše uvedených důvodů uchýlil k přiměřenému použití a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2021

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj