Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2379/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky ELTODO, a. s., se sídlem v Praze 4, Novodvorská 1010/14, zastoupené Mgr. Jarmilou Sejkorovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hlavní 232/26, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. -270 ze dne 21. 6. 2021 a č. j. -267 ze dne 21. 6. 2021, ve znění opravného usnesení č. j, -279 ze dne 23. 8. 2021, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -91 ze dne 2. 3. 2021, ve znění opravného usnesení č. j. -108 ze dne 11. 3. 2021, a výrokům III a IV usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -223 ze dne 6. 5. 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a společnosti Gomanold, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 700/113a, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "nalézací soud") pod sp. zn. o zaplacení 78 301 442,52 Kč s příslušenstvím, v němž stěžovatelka zaujímá postavení žalované, bylo napadeným usnesením č. l. 91 nařízeno předběžné opatření, omezující stěžovatelku v nakládání se specifikovanými nemovitostmi (pozemky označené v katastru nemovitostí jako ostatní plocha; součástí jednoho z nich je jiná stavba). Nařízení předběžného opatření bylo potvrzeno (rovněž napadeným) usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud")

č. j. -270.

2. Na nařízení předběžného opatření stěžovatelka zareagovala návrhem, aby soud žalobce (právního předchůdce vedlejší účastnice) vyzval k doplatku jistoty ve výši 235 900 000 Kč (jako zajištění újmy vzniklé nařízením předběžného opatření), a dále návrhem na jeho zrušení. Oba návrhy nalézací soud výroky III a IV usnesení pod č. l. 223 zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí usnesením č. j. -267 potvrdil.

3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen " ")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení d (dále jen " "), jakož i a 3 odst. 1 y.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Jde-li o předběžná opatření, Ústavní soud jejich přezkum zcela nevylučuje, byť mají prozatímní povahu a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva. Činí tak proto, že mohou za určitých okolností zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení; zpravidla však zásah do jejich práv a povinností nedosahuje takové intenzity, aby mohl porušení ústavně zaručených základních práv či svobod způsobit. V rámci naznačeného přezkumu Ústavní soud zásadně neposuzuje splnění podmínek pro (ne)nařízení předběžného opatření, neboť to se jeho přezkumné pravomoci vymyká, ale zkoumá, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti, limitovaného navíc tím, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) anebo usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 6. 2021 (dostupné na https://nalus.usoud.cz)].

6. Při tzv. omezenému testu ústavnosti tedy Ústavní soud zkoumá pouze, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a není projevem svévole ( y a a 3 y) [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 4. 6. 2019 (N 106/94 SbNU 297), bod 14; nález

sp. zn.

ze dne 17. 12. 2019, bod 13; nález

sp. zn.

ze dne 5. 11. 2018 (N 178/91 SbNU 217), bod 18]. Dalším možným důvodem pro zrušení rozhodnutí o předběžném opatření je také "flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu" [nález

sp. zn.

ze dne 11. 8. 2020, bod 13]. V žádném z uvedených ohledů ovšem Ústavní soud v projednávané věci pochybení neshledal.

7. Stěžovatelka Ústavnímu soudu obsáhle cituje ze svých podání k obecným soudům, z odůvodnění napadených rozhodnutí a vytýká jim svévoli, nepřezkoumatelnost a nevypořádání jejích námitek. Uvedené ovšem nepropojuje do souvislosti a nepředkládá Ústavnímu soudu konkrétní pochybení, které mohlo (mělo) mít v rámci omezené fáze řízení o předběžném opatření (bez návaznosti na meritorní projednání a výsledek řízení) dopad do sféry jejích základních práv. Předložené argumenty buď směřují mimo důvody, které obecné soudy k nařízení předběžného opatření vedly, anebo jimi stěžovatelka žádá o vyřešení otázek určených teprve meritornímu projednání věci (k němuž jsou primárně příslušné obecné soudy).

8. Nalézací soud dospěl k odůvodněnému (a odvolacím soudem potvrzenému) závěru, že původní žalobce osvědčil rozhodné skutečnosti (že stěžovatelka činí kroky k tomu, aby se uplatněná pohledávka stala v budoucnu nedobytnou), a podmínky pro vydání předběžného opatření tak měl za splněné. Rovněž z dalších napadených rozhodnutí je Ústavnímu soudu srozumitelně zřejmé, v jakých důvodech spočívalo odmítnutí procesních návrhů stěžovatelky (viz bod tohoto 2 usnesení). Obsah napadených rozhodnutí je stěžovatelce znám, není nutné jej zde přibližovat či dále parafrázovat.

9. Ústavní soud tak nesdílí přesvědčení stěžovatelky o zjevném a extrémním porušení zásad spravedlivého procesu. Na tom nic nemění žádné z řady stěžovatelkou odkazovaných rozhodnutí Ústavního soudu, jimiž do rozhodování o předběžném opatření zasáhl, neboť v její věci o případ zakázané svévole, nepřezkoumatelného odůvodnění ani jiného flagrantního porušení pravidel spravedlivého procesu nejde. Zbývá dodat, že předběžným opatřením bylo stěžovatelce zakázáno s nemovitostmi nakládat tak, aby byla ohrožena dobytnost žalované pohledávky; Ústavní soud se nedomnívá, že by jí tím bylo nutně bráněno v ubytovávání zaměstnanců.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na přednostní projednání věci nebylo vzhledem k době uplynulé od podání ústavní stížnosti do rozhodnutí o ní nutno rozhodovat samostatně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu