Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2290/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Radka Stanislava, zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, advokátem, sídlem U Smaltovny 1115/32, Praha 7 - Holešovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2020 č. j. , -65 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2020 č. j. -51, a s ní spojeném návrhu na zrušení a 2 a , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle ve spojení s d. S ústavní stížností spojuje návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a insolvenčního rejstříku se podává, že stěžovatel vystupuje jako insolvenční dlužník ve věci vedené u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. . Dne 20. 12. 2019 byly v insolvenčním řízení vydraženy tři nemovité věci ve vlastnictví stěžovatele. Krajský soud vyhláškou ze dne 28. 4. 2020 č. j. -41 vyrozuměl věřitele a stěžovatele o tom, že mohou podat námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěné věřitelce, a to do 7 dnů od zveřejnění návrhu, jenž krajský soud zveřejnil následujícího dne. Dne 27. 5. 2020 obdržel krajský soud podání stěžovatele, ve kterém nesouhlasil s proběhlou dražbou a zpochybnil výši pohledávky zajištěné věřitelky.

3. Následně krajský soud napadeným usnesením vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce, schválil náklady na zpeněžení předmětu zajištění a insolvenčnímu správci vyplatil zálohu na odměnu. Krajský soud podání stěžovatele doručené dne 27. 5. 2020 sice považoval za námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení, avšak nepřihlížel k němu podle , neboť lhůta k podání uplynula dnem 6. 5. 2020 a stěžovatel své podání odevzdal na poštu až dne 26. 5. 2020, tj. po uplynutí stanovené lhůty. Stěžovatel proti napadenému usnesení krajského soudu brojil odvoláním, které Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") odmítl napadeným usnesením. Podle vrchního soudu nebyl stěžovatel oprávněn k podání odvolání, neboť proti návrhu správce včas nebrojil námitkami ( ).

4. Stěžovatel brojil proti napadeným rozhodnutím ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. 10. 2020

sp. zn.

jako návrh nepřípustný, neboť stěžovatel před jejím podáním řádně neuplatnil žalobu pro zmatečnost proti napadenému usnesení, kterým vrchní soud jeho odvolání odmítl. Stěžovatel proto u krajského soudu brojil proti napadenému usnesení vrchního soudu žalobou pro zmatečnost, kterou krajský soud zamítl usnesením ze dne 23. 2. 2021 č. j. -12. K odvolání stěžovatele vrchní soud uvedené usnesení krajského soudu potvrdil usnesením ze dne 7. 6. 2021 č. j. , -23 (). Podle vrchního soudu návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžením a usnesení krajského soudu o udělení souhlasu s uvedeným krajský soud stěžovateli doručil veřejnou vyhláškou v souladu s , přesto stěžovatel námitky ve stanovené lhůtě nepodal. Vrchní soud stěžovatele poučil o možnosti podat proti posledně uvedenému rozhodnutí dovolání.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že neměl skutečnou možnost se seznámit s vyhláškou krajského soudu ze dne 28. 4. 2020 (sub 2), neboť je nemajetný a nemá přístup k internetu. Podle a 2 se v insolvenčním řízení zásadně doručuje zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku (veřejnou vyhláškou), tak krajský soud rovněž doručoval uvedenou vyhláškou. Stěžovatel dále tvrdí, že problematické doručování veřejnou vyhláškou v insolvenčním řízení se týká širšího okruhu osob. Stěžovatel považuje danou právní úpravu za diskriminační vůči osobám, které nemají přístup k internetu, jejich přístup k němu je omezen nebo nemají schopnosti s internetem pracovat.

6. Dříve než lze přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány předpoklady stanovenéu a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

7. Podle ve spojení s je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. To znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy byly-li vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že vyčerpal všechny dostupné procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práv; tak tomu ovšem není. Proti v pořadí poslednímu rozhodnutí ve věci, tj. usnesení vrchního soudu ze dne 7. 6. 2021 (sub 4), je přípustné dovolání za podmínek , , ve znění pozdějších předpisů, o čemž vrchní soud stěžovatele v odůvodnění uvedeného usnesení poučil. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, ani insolvenčního rejstříku se nepodává, že stěžovatel proti uvedenému usnesení vrchního soudu brojil dovoláním, natož že o něm Nejvyšší soud rozhodl.

9. Stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv, a proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ve spojení s jako návrh nepřípustný. S ústavní stížností spojený návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona jako návrh akcesorický sdílí její osud ( ), a proto jej Ústavní soud podle téhož zákona rovněž odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu