Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 790/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Veroniky Horké, zastoupené Mgr. Janem Švarcem, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2021 č. j. -93, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a Společenství vlastníků X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a d (dále jen ""). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka podala proti vedlejšímu účastníkovi řízení žalobu na uložení povinnosti umožnit jí nahlížení do jeho dokladů. Toto řízení bylo soudem prvního stupně zastaveno (výrok I.) na základě toho, že stěžovatelka vzala danou žalobu zpět s tím, že vedlejší účastník jí dne 8. 4. 2020 umožnil do dokumentů nahlédnout. Zároveň bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

3. S tímto nepřiznáním náhrady nákladů řízení však stěžovatelka nesouhlasila a podala odvolání. O tom (a o odvolání vedlejšího účastníka) bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 13. 1. 2021 č. j. -93 tím způsobem, že usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. o nákladech řízení mění tak, že stěžovatelce se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Dle městského soudu byla žaloba podána důvodně, když vedlejší účastník nesplnil svoji povinnost bez zbytečného odkladu umožnit vlastníkovi jednotky nahlížet do dokumentů uvedených v , přičemž ke splnění takovéto povinnosti má obvykle postačovat několik dnů. Městský soud nicméně poukázal na to, že k prodlení se splněním této povinnosti přispěla mimořádná situace v období před podáním žaloby spočívající v bezpečnostní a hygienické situaci vyvolané koronavirovou pandemií, a dále přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatelce byl k nahlížení do dokladů ještě před podáním žaloby nabídnut určitý termín, avšak až pozdějšího data, a tedy vedlejší účastník nesplnil povinnost umožnit nahlížení bez zbytečného odkladu.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka namítá, že neměla možnost se k užití moderačního oprávnění soudu vyjádřit. Kdyby tomu tak bylo, předložila by tvrzení a důkazy o tom, že prodlení vedlejšího účastníka nebylo způsobeno koronavirovou pandemií.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká nepřiznání náhrady nákladů řízení, které ve zpětvzetí své žaloby vyčíslila na částku 12 890 Kč. I kdyby byly přičteny náklady, které mohly vzniknout odvolacím řízením, zjevně by nešlo o částku vyšší než 50 000 Kč.

8. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

(všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv".

9. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod". Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 4. 10. 2011 sp zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

.

10. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatelka ani nezmiňuje, že by se snad nacházela v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč pro ni představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jejích práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu