Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2029/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti J. B., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, zastoupeného Václavem Kokošínským, advokátem, sídlem Na Hradbách 18, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 -3459 ze dne 19. 5. 2021 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -3448 ze dne 23. 4. 2021, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a 2, , , a d (dále jen "").

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. -2881 ze dne 10. 3. 2014 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. -3044 ze dne 10. 6. 2014 uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle , odst. 3 písm. a), j) , zločinem omezování osobní svobody podle , odst. 2, odst. 3 písm. a) , přečinem nedovoleného ozbrojování podle a přečinem porušování domovní svobody podle , odst. 2 , jež spáchal ve spolupachatelství podle . Za tyto sbíhající se trestné činy byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 27 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Dne 13. 11. 2020 podal stěžovatel ke Krajskému soudu v Ostravě návrh na povolení obnovy řízení v dané trestní věci, který byl v záhlaví označeným usnesením tohoto soudu zamítnut. Následnou stížnost proti tomuto rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citovaným usnesením rovněž zamítl jako nedůvodnou.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že , na jehož základě byl odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody a omezen na svobodě, je v rozporu s u. Stěžovatel má za to, že založil-li soud odsuzující rozsudek na zákoně, který byl přijat "Parlamentem České republiky", který však dle jeho názoru za zákonodárný orgán nepovažuje, jde o chybu státu, která zásadně nemůže jít k tíži občana. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Soudy nepochybily, pakliže ve svých rozhodnutích uvedly, že stěžovatel se v návrhu na povolení obnovy trestního řízení se svojí argumentací, jež byla shodná s tou, již nyní uplatnil v ústavní stížnosti, ocitl zcela mimo zákonem vymezený účel mimořádného opravného prostředku obnovy řízení podle § 278 trestního řádu. Rozpor su jako součástí ústavního pořádku České republiky mohl stěžovatel namítat v řízení před soudy o podané obžalobě, z nichž nakonec vzešel výše citovaný odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě a na něj navazující usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jeho (a dalších) odvolání. Stěžovatel tak mohl efektivně učinit zejména v řízení o ústavní stížnosti proti těmto původním rozhodnutím trestních soudů. Ústavnímu soudu je však z jeho úřední činnosti (z projednání věci

sp. zn.

týkající se ústavní stížnosti jednoho ze spoluobviněných v téže trestní věci) známo, že stěžovatel proti tehdejšímu rozhodnutí odvolacího soudu nepodal ani dovolání. V případě právních argumentů stěžovatele se zjevně nejedná o skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, trestu či náhradě škody. Rozvahám o povaze, právní síley a (ne)souladu s ní není řízení o povolení obnovy trestního řízení otevřeno, a tím pak ani toto řízení o ústavní stížnosti.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu