Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1820/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou, sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -232 ze dne 20. 4. 2021, usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -196 ze dne 22. 6. 2020 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. -166 ze dne 16. 12. 2019 ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. -175 ze dne 6. 2. 2020, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených d. Stěžovatelka také žádá, aby jí Ústavní soud vůči vedlejší účastnici řízení přiznal náhradu nákladů řízení.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatelka se v řízení před Okresním soudem ve Frýdku-Místku domáhala obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , v němž byla rozsudkem č. j. -67 ze dne 14. 3. 2017 zamítnuta její žaloba na zaplacení 7 211 Kč. Okresní soud ve Frýdku-Místku ústavní stížností napadeným usnesením návrh na obnovu řízení zamítl, neboť skutečnosti, o které stěžovatelka žalobu opírala, se vztahují k době před vydáním rozsudku č. j. -67, stěžovatelka si jich byla vědoma v době původního řízení, a s ohledem na tak subjektivní lhůta pro podání žaloby začala běžet právní mocí citovaného rozsudku, tedy dne 28. 3. 2017, a uběhla 28. 6. 2017. Návrh na obnovu řízení stěžovatelka podala dne 20. 9. 2019, tedy opožděně.

Krajský soud v Ostravě prvostupňové rozhodnutí ústavní stížností napadeným usnesením jako věcně správné potvrdil. Současně stěžovatelku poučil, že proti předmětnému usnesení je přípustné dovolání za podmínek .

Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelčino dovolání odmítl pro nepřípustnost podle , podle něhož dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud konstatoval, že závěr okresního soudu je správný, "aniž by sám tuto správně podložil příslušným právním předpisem". Okresní soud přitom zamítnutí žaloby pro nedůvodnost, resp. opožděnost údajně také neopřel o žádný právní předpis. Podle stěžovatelky v případě, že nenastal důvod pro zamítnutí žaloby na obnovu řízení podle , resp. 235f , byl krajský soud oprávněn postupovat podle a rozhodnout, že se návrh na obnovu řízení nezamítá.

Stěžovatelka poukazuje také na chybné poučení, které se jí dostalo ze strany odvolacího soudu a v důsledku kterého údajně uhradila soudní poplatek za dovolací řízení. V této souvislosti stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 18. 11. 2004, podle kterého vadné poučení o dovolání nemůže jít účastníkovi k tíži.

Ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Jakkoli v napadeném usnesení okresního soudu absentuje výslovný odkaz na procesní ustanovení, podle kterého je žaloba na obnovu řízení zamítána, z ústavněprávního hlediska je podstatné to, že okresní soud odkázal na , který stanoví lhůtu k podání návrhu na obnovu řízení, a vysvětlil, na základě čeho dospěl k závěru, že stěžovatelka žalobu v této lhůtě nepodala. Za této situace totiž okresnímu soudu s ohledem na znění nic jiného než žalobu zamítnout nezbývalo. Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu, ten své usnesení opřel o .

Pokud jde o poučení, Ústavní soud skutečně ve své judikatuře obvykle vychází z toho, že nesprávné poučení nemůže jít k tíži účastníků. Tento závěr však bývá vysloven při posuzování přípustnosti a včasnosti ústavních stížností, případně včasnosti dovolání. Dle judikatury Ústavního soudu tak např. podá-li stěžovatel před ústavní stížností na základě poučení dovolání, které je ze zákona nepřípustné, nejde mu to k tíži při posuzování včasnosti ústavní stížnosti. Tak tomu je i v této věci, v níž Ústavní soud neposuzoval dodržení lhůty od doručení usnesení odvolacího soudu, ačkoli právě toto rozhodnutí bylo ve skutečnosti rozhodnutím o posledním prostředku k ochraně práva (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 3. 5. 2016). Chybné poučení o možnosti podat dovolání však není důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 16. 12. 2014), a to bez ohledu na možné náklady, které účastníkům v souvislosti s dovoláním vznikly a které je nutno řešit jinými cestami (srov. k tomu ale i usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 3. 5. 2016).

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl. S ohledem na výsledek řízení nebylo možné účastníkům či vedlejším účastníkům podle uložit, aby nahradili stěžovatelce náklady řízení

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2021

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu