Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1461/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele T. B., zastoupeného Mgr. Jiřím Kasalem, advokátem se sídlem v Dačicích, Krajířova 15, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. -2764 ze dne 25. března 2021 a Krajského soudu v Ostravě č. j. -2747 ze dne 18. února 2021, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě (dále jen "soud prvního stupně") uložil stěžovateli povinnost zaplatit státu odměnu za hotové výdaje uhrazené obhájcům v souhrnné výši 275 974 Kč. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá nesprávnost napadených rozhodnutí, neboť obecné soudy nevzaly v úvahu jeho situaci a vycházely jen z dřívějšího rozhodnutí o obhajobě za sníženou (50%) odměnu. Stěžovateli se přitom narodilo další (4.) zdravotně postižené dítě, což fakticky představuje obecnými soudy nezohledněnou změnu poměrů. Stěžovatelova manželka se nemůže věnovat výdělečné činnosti právě s ohledem na péči o děti a ani stěžovatel se z téhož důvodu nemůže věnovat další výdělečné činnosti. Podle stěžovatele jsou napadená usnesení neúplná, nepřezkoumatelná a nespravedlivá, porušují právo na spravedlivý proces a odporují judikatuře Ústavního soudu [nález

sp. zn.

ze dne 11. července 2017 (N 206/83 SbNU 281)], a proto navrhuje jejich zrušení.

3. Z lustra Ústavního soudu i z napadených usnesení se podává, že stěžovatel byl stíhán a odsouzen rozsudkem soudu prvního stupně č. j. -2139 ze dne 1. března 2018, ve spojení s usneseními stížnostního soudu č. j. -2524 a Nejvyššího soudu č. j. -2599 ze dne 27. srpna 2019, pro zločin týrání osoby žijící ve společné domácnosti podle a 2 písm. d) a zločinu týrání svěřené osoby podle a 2 písm. c) a d) k trestu odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti let. Uvedená rozhodnutí přezkoumal rovněž Ústavní soud, který tehdejší ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněnou (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 14. ledna 2020).

4. V současné době probíhá u Ústavního soudu rovněž řízení o ústavní stížnosti (

sp. zn.

) týkající se povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady trestního řízení (znalečné) směřující proti usnesení soudu prvního stupně č. j. -2753 ze dne 24. února 2021 ve spojení s usnesením stížnostního soudu č. j. -2768 ze dne 28. dubna 2021. Podle napadeného usnesení stížnostního soudu se návrhy na přiznání bezplatné obhajoby obecné soudy v průběhu řízení zabývaly opakovaně, narození čtvrtého dítěte vzaly obecné soudy na vědomí, nevyhodnotily je však jako takovou změnu poměrů, která by založila důvod pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu.

5. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, nejde-li o porušení či výrazné ohrožení základních práv a svobod, hrubě nepřiléhavé závěry nebo nevykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle.

6. Právo na spravedlivý proces (zaručené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) i právo na soudní ochranu ( a násl. d) představují pro účastníka řízení záruku, že mu budou poskytnuty předem definované a procesní nástroje, aby mohl efektivně hájit svoje práva. Právo na spravedlivý proces nezaručuje a ani zaručit nemůže, že rozhodnutí obecných soudů bude odpovídat očekávání účastníka řízení. Náklady trestního řízení, jež má stěžovatel z části uhradit státu, vznikly s ohledem na jeho trestnou činnost (zaměřenou nadto proti členům jeho domácnosti). Obecné soudy dostatečně vysvětlily a odůvodnily svá rozhodnutí a Ústavní soud v napadených usneseních nezjistil stěžovatelem tvrzená porušení jeho základních práv.

7. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu