Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1488/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky ALKONY-CZ, a. s., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -726 ze dne 25. 3. 2021, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Zemědělského družstva Příchovice, se sídlem v Příchovicích, č. p. 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Před obecnými soudy bylo k žalobě stěžovatelky proti vedlejšímu účastníku vedeno řízení o zaplacení 976 721 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním zemědělských staveb; pohledávku stěžovatelce postoupil vlastník staveb, které stojí na pozemcích vedlejšího účastníka. Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") rozhodoval ve věci nadepsaným rozsudkem podruhé (viz rozsudek Nejvyššího soudu č. j. -709 ze dne 6. 1. 2021) a potvrdil jím (vyjma části příslušenství) prvostupňový rozsudek, stěžovatelce tak byl přiznán nárok na zaplacení částky 373 343 Kč s příslušenstvím. Napadeným výrokem II rozhodl odvolací soud o nákladech řízení podle , které s ohledem na specifika kauzy vyhodnotil jako přiléhavější než stěžovatelkou navrhovaný postup podle , a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníku na nákladech řízení 99 382 Kč.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadeného výroku rozsudku pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu d (dále jen "") ve spojení s právem na ochranu vlastnického práva podle y. Četnými odkazy na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu podporuje stěžovatelka své přesvědčení o svévoli, které se měl odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení dopustit, neboť jeho odůvodnění, proč upřednostnil druhý odstavec před třetím je nedostatečné, nelogické, nepřesvědčivé, nesrozumitelné a vybočující z obecně přijímaných standardů soudní praxe.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Jak si je stěžovatelka sama vědoma, k samotné problematice nákladů řízení se Ústavní soud staví značně rezervovaně a podrobuje ji jen omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení; spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi (podobně jako věci týkající se tzv. bagatelní částky) pouze v případě skutečně extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3)].

5. Ústavní soud posoudil individuálně a v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv stěžovatelky důvody, pro které by měl zrušit napadený výrok, a dospěl k závěru, že nezjistil takové okolnosti, které by odůvodňovaly jeho kasační zásah.

6. Ani jednomu ze stěžovatelkou odkazovaných nálezů Ústavního soudu [nález

sp. zn.

ze dne 10. 1. 2013 (N 10/68 SbNU 159), nález

sp. zn.

ze dne 13. 8. 2013 (N 146/70 SbNU 363) ad.] se napadené rozhodnutí neprotiví. Ústavní soud nevnímá odůvodnění odvolacího soudu jako nepřiměřeně stručné [odbývající věc pouhým odkazem na aplikované zákonné ustanovení jako ve věcech řešených nálezy

sp. zn.

ze dne 22. 6. 2000 (N 96/18 SbNU 339) a

sp. zn.

ze dne 30. 10. 2001 (N 163/24 SbNU 197)] ani jako jinak nedostatečné. Upřednostnění aplikace se odvolací soud věnuje v bodě 22 odůvodnění rozsudku, kde uvádí, že rozhodnutí o výši plnění sice záviselo na znaleckém posudku, soudu je však dána volba, který z odstavců použije, a hledisko poměrného úspěchu ve věci podle něj lépe vystihuje specifika dané věci. V kontextu skutečně jedinečných okolností případu a procesního vývoje (které jsou patrny z dalších částí odůvodnění napadeného rozsudku i dřívějších ve věci vydaných rozhodnutí, která rovněž byla k ústavní stížnosti přiložena) Ústavní soud uvedené odůvodnění neshledává nelogickým ani svévolným. Byť nemusí považovat za správnou navazující úvahu odvolacího soudu, odlišující věc kvalitativně od případů sporů o náhradu škody, kdy žalobce nedokáže předem výši svého nároku vůbec odhadnout, zatímco v projednávané věci stěžovatelka věděla, že jí náleží bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného v daném místě a čase (která byla rovněž předmětem složitého znaleckého dokazování), jednak ji považuje s ohledem na prve uvedený (dostačující) důvod pro aplikaci za nadbytečnou a dále připomíná, že ne každé pochybení obecného soudu zakládá automaticky porušení základních práv účastníka. Odůvodnění napadeného výroku o nákladech řízení tak z hlediska ústavních kautel obstojí.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu