Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 852/21

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Matijaševičem, advokátem se sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, proti výrokům I. a II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2020, č. j. -12743, za účasti Krajského soudu v Ostravě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 3. 2021, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") v rozsahu výroků, jimiž krajský soud ohledně stěžovatele a jeho dalších čtyř spoluobžalovaných dle § 258 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zrušil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 11. 2019, č. j. -12383, a dle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil okresnímu soudu, neboť napadeným rozsudkem byla dle stěžovatele porušena jeho ústavně zaručená základní práva dle d (dále jen " "), y a dle a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Argumentace stěžovatele spočívá, stručně řečeno, v tom, že krajský soud při částečném vrácení věci okresnímu soudu tento nepřípustným způsobem zavázal co do hodnocení důkazů, přičemž i sám tento způsob dle stěžovatele představuje porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Stěžovatel podrobně svou argumentaci pro tyto závěry v ústavní stížnosti rozvíjí.

3. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Dle § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

5. Řízení dle písm. d) y (dále jen " ") o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 12. 1997 (U 22/9 SbNU 467), usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2011 (U 1/60 SbNU 759), usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2010 (U 7/57 SbNU 621) či nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243) - pozn. všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na serveru https://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavních stížností [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475) či nález

sp. zn.

ze dne 6. 9. 2016 (N 163/82 SbNU 565)].

6. To znamená, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod [srov. k tomu rovněž usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].

7. Úkol střežit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť dle y jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku [srov. k tomu nález

sp. zn.

ze dne 16. 1. 2013 (N 14/68 SbNU 201) či nález

sp. zn.

ze dne 27. 5. 1998 (N 60/11 SbNU 97)]. Ústavní soud se tak nemůže věcně zabývat ústavní stížností, pokud stěžovatel předtím, než se obrátil na něj, neumožnil obecným soudům napravit všechna jím pociťovaná porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod a dokud nevyčerpal všechny prostředky, jak proti nim brojit v soustavě obecných soudů.

8. To platí i pro ústavní stížnosti směřující proti zrušujícím rozhodnutím nadřízených soudů v opravných řízeních, jimiž se věc vrací soudu nižšího stupně k dalšímu řízení (srov. k tomu např. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 10. 2018, bod 6.; usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 8. 2018; či usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 7. 2018), ve kterých kasační zásah Ústavního soudu připadá do úvahy jen naprosto výjimečně při zcela excesivních pochybeních Nejvyššího soudu podstatně prodlužujících trestní řízení a nedávajících naději, že by mohlo k odstranění těchto pochybení dojít v opravných řízeních dle trestního řádu; zásadně tedy platí, že i v případech zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů Nejvyšším soudem v řízení o dovolání a vrácení věci zpět je ústavní stížnost proti takovému rozhodnutí Nejvyššího soudu nepřípustná [srov. nález

sp. zn.

ze dne 19. 2. 2019 (N 27/92 SbNU 285), body 23. a 24.]. Tento závěr se plně uplatní i v nynější věci, v níž není dána žádná výjimečná okolnost, která by svědčila proti nepřípustnosti ústavní stížnosti, naopak věc vrátil soudu prvému stupně teprve odvolací soud, a tedy možnost přezkoumat stěžovatelovy námitky porušení jeho ústavně zaručených základních práv neměl ještě ani Nejvyšší soud.

9. Trestní řízení totiž napadeným rozsudkem krajského soudu nekončí a stěžovatelova trestní věc se po vydání napadeného rozsudku krajského soudu vrací zpět do řízení před okresním soudem, v němž může stěžovatel svou argumentaci proti pokynu krajského soudu jakožto soudu odvolacího uplatnit. Ústavní soud nemůže nijak předjímat, jak se případně s touto argumentací okresní soud vypořádá, a toliko ve zcela hypotetické rovině uvádí, že protiústavním pokynem odvolacího soudu soud prvého stupně není vázán, odůvodní-li řádně svůj odlišný postup. Tento závěr je však čistě hypotetický

a Ústavní soud jím nepředestírá, jak má v nynější věci okresní soud postupovat. Bude-li stěžovatel přesvědčen o trvání vad protiústavnosti i po novém rozhodnutí okresního soudu, nic mu nebrání proti nim brojit v dalším řízení o odvolání a eventuálně i v řízení o dovolání.

10. Ústavní soud proto uzavírá, že nemůže obstát argument stěžovatele, že okresní soud je pokynem odvolacího soudu vázán, a tak stěžovatel nemá již žádného procesního prostředku k ochraně svých práv, a nezbývá mu tedy nic jiného než se obrátit na Ústavní soud touto ústavní stížností.

11. Ze všech těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl dle jako návrh nepřípustný dle , neboť před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává, a Ústavní soud v jeho věci neshledal naplnění žádného důvodu pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2021

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu